Květina v mém srdci

Věnované mé zesnulé babičce.

Má drahá babičko,

vyrostl jsem, sice hodně zlobím, ale pořád se pilně učím a pomáhám rodičům, jak jsi mi přikázala. Poslouchám maminku na slovo a jsem svému otci poslušný, jak jsi mě vychovala. Omlouvám se Ti, jestli občas polevím a dopřeju si menší oddych od svých povinností. Vím, že jsem Tě od té doby nikdy nenavštívil, já chtěl, ale nebylo to v mé moci. Když je mi smutno, tak si vzpomenu, jak jsi mě jako malýho ochraňovala ve svém náručí a mé srdce našlo u Tebe bezpečí.

Teď jsi tam někde nahoře a odpočíváš. Občas se mi zdá, že se na mě dívaš, když moc zlobím či provedu nějakou lumpárnu. Vím, že jsi semnou i když je zamračeno. Příliš mnoho časů jsme spolu nebyly. Odpusť mi, že jsem Tě musel odpustit. Bylas smutná, když jsem Tě musel odpustit. Moc vzpomínek jsem si babičko neuchoval, Ale jedno vím, že jsi ta nejmilejší bytost, kterou jsem kdy potkal. Promiň, že jsem nevyrostl dřív, abych se mohl o Tebe starat.

Promiň, že jsem ti nikdy nenapsal dopis. Teď už vím co je v životě důležité a čeho si mám nejvíce vážit. To málo cos mě stihla naučit si pamatuji a nikdy nezapomenu.

Promiň, že jsem Ti nepřišel položit květiny. Jsi důvod proč se nevzdávám, protože jsi mi dala šanci bojovat o lepší život.

Všeho lituju babičko. Lituji, že jsem si s Tebou víc nehrál. Lituji, že jsem Ti víc nepomáhal. Lituji, že jsem nebyl u Tebe v těžkých chvílích. Miluju Tě nejvíc na světě babičko. Ať už budu kdekoliv, budeš navždy v mém srdci a v mých vzpomínkách. Odpusť mi jestli jsem na Tebe nikdy mluvil nevhodně. Omlouvám se Ti jestli jsem Ti nikdy způsobil ve tvém srdci bolest.

Věnováno mé milujicí babičce.