Když chlap chce chlapa aneb náhled do mé kultury

Kdo nějakou chvíli žil v přelidněné zemi, tak je pro něj pocit osamělosti a opuštěnosti příjemným zpestřením. To mluvím za sebe. Stačilo někdy otevřít okno a už jsem cítil co má můj soused k večeři.

A často to bylo na znovuzavření a vyvětrání z druhé strany.

Takže je fajn vyrazit někam na vzduch a jen tak koukat na svět okolo. Ale ne když jste ve Vietnamu. Jen tak sedět je společensky divný.

Obvinění: MRHÁNÍ ČASEM. Trest: odsuzující výrazy lidí.

Proto si s sebou vezměte třeba nůžtičky a stříhejte si na lavičce nehty u nohou. Nebo dělejte, že si čistíte boty. Nebo předstírejte, že je Vám zle (držte se bolavě za břicho).

Jednoduše vykonávejte nějakou aktivitu a tím na sebe nepřitáhnete žádnou pozornost.

Naopak, nečinnost přitahuje pozornost:

To jsem takhle seděl v parku, protože mi už z turistiky bolely nohy. No, neuběhla ani chvilička a už si ke mně přisedl starej chlap.

Začal řeč obyčejnými tématy: počasí, hluk, jak se mám, kde bydlím, jsem tady sám? Mé odpovědi: vedro, rámus, dobře, blízko, sám.

Poslední odpověď nastartovala jeho pravici a začal mě hladit po zádech.

Záhy mi nabídl oběd, koktejl a klimatizovaný obývák. Řek jsem paráda, ale nechci. Začal být otravnější a pak mi to došlo. Byl jsem balen.

Nezlobte se na mě, ale ještě mě nikdy žádnej chlap nebalil. Tak jsem reagoval dost opožděně.

Nakonec jsem odešel s pocitem doživotního traumatu z chlapů. Ale už jsem v pořádku - Mr. Beach Boy to za okamžik dole potvrdí.

Poučení: když jste venku, tak seďte na zastávce (i čekání je činnost)

------

V jednom mořském letovisku slunce pálilo až extrémně moc. V tomto odpoledním čase jsou venku maximálně sušené chobotnice a lenošící mouchy. Tak jsem se potřeboval na chvíli zastavit a někam se schovat.

Super, vidím autobusovou zastávku. Sedím (čekám). Autobusy přijíždějí a zase odjíždějí, a takhle to trvá pár minut. Vedro mě uspává a sráží k zemi. Tak jsem si na chvíli lehl na lavičku.

Toho si všimne nedaleko sedící mladík a honem se ke mně žene na motorce.

Stoupne si přímo nade mnou a něco mi říká. Tak instinktivně vstanu a on mi pravačkou jemně přejede po intimních místech. Zalechtalo to.

Protože jsem už byl dobře vyškolenej předtím v parku, tak jsem hned věděl o co mu jde. Řek jsem mu „debile neotravuj!“. Omluvil se a šel pryč.

To bylo na něm to nejsympatičtější, že kromě šikovných prstíků nebyl vlezlý. A rozhodně hezkej a svalnatej kluk. To musím přiznat. Typický Mr. Beach Boy. Tentokrát tedy bez traumat. Spíše mírně polichocen.

Oprava: čekání není činnost, SEDĚT (!!!) JE POLOČINNOST!

------

Z předchozích situací přátele vidíte, že nečinnost v mé kultuře přitahuje nežádoucí pozornost. Proto si vezměte balík popsaných papírů a trhejte si je na malé kousíčky. Anebo u sebe mějte vždycky aspoň pinzetu a vytrhávejte si třeba obočí.

Vy se tomu asi smějte, ale skutečně to tam takhle chodí. Lepší je dělat něco hloupého, nevhodného či nedůstojného než lákat vtíravé dravce. Jen tak tam nekoukejte a neležte - pokud teda nehledáte chlapa.

Jistě rozumíte, co chci celou dobu říct: Zkrátka něco dělejte, protože se v přelidněné zemi na Vás pořád někdo dívá.