Jsem stále zrajícím mládencem, ale už se posouvám dál

Cítím se opravdu skvěle. Když se dívka zajímá zda jsem svobodný nebo ženatý, tak mi vyletí sebevědomí nahoru. Stačí málo. V tomhle věku už je to jenom o duševním štěstí. Majitek mě nezajímá. Nejsem zavistivý, reguluje mě Buddha.

Ale na druhou stranu, neumím darovat a přijímat. Lidi v mém životě Vám to potvrdí. Nejde mi to. Když mi někdo zalichotí, tak se ještě víc zamračím. Je to nějaká automatická reakce. Není to mnou. 

Kdysi jsem byl na přednášce o Vietnamcích. Řeklo se tam, že Vietnamci neslaví narozeniny. Potom se na mě podívali a čekali souhlas nebo názor. Tak jsem odpověděl z vlastního života: "Neslavím". Tyhle pocity jsou mi neznámé.

Cítím se ošizený. Ale život mi to dává a vrací po kapičkách.

Nedávno jsem dostal knihu. Posledních 10let jsem nikdy nic nedostal, tak jsem měl obrovskou radost. Doteď jsem to ještě nerozbalil. Mám to na stole, aby hosti viděli, že mě má na tomto světě někdo "rád". Je důležitý ukázat, že za mnou někdo stojí. Že mi někdo podá ruku a zvedne ze země.

Já už od lidí nic nechci, mám pak výčitky a vracím dvojnásob.

Stále si v sobě udržuju vzpomínky na náročné časy. Pamatuju na přátele a příbuzné, kteří mi tehdy pomohli. Od té doby se mnoho změnilo. Mají vlastní rodinu a vlastní starosti. Už je tam málo prostoru se věnovat někomu dalšímu. Děti mají přednost, což je správně.

Nestydím se říct, že jsem se posunul dál. Už ani neschovávám svoje šediny. Jsem mladej uvnitř a to lidi vycejtej. Nepotřebuju to předstírat. 

Nejvíc mě štve vlastní úspěch, protože si cestou domu pak uvědomím, že to nemám s kým sdílet. Pak je to prázdný.

V posledních měsících více poslouchám své srdce, který jsem tolik zanedbával. Věnoval jsem se víc penězům a světu. Je to asi jarem. Sedím zrovna na lavičce a hřeje mě zapadající slunce. Ale ten hlas sílí už delší dobu.

Říká mi: teď měj rád i sebe, tím že k sobě víc pustíš druhé. Nestraň se, ozvi se jim. Mám strach, že mi někdo ublíží. Ale zároveň cítím, že v té kupce sena můžu najít i věrné přátele. 

Rozhodl jsem se, že ten risk za to stojí. Ale dejte mi čas. Věřit někomu není jen tak. Snad jsem se rozhodl správně.