Mám problém. Podlehl jsem konzumu. Utrácet je tak příjemné. Každé ráno se těším na okamžik až budu moci jít do obchodu prohlédnout nějaké zboží. Můj bankovní systém už rozpoznal změnu chování a teď požaduje vyplňování hesel.
Nevolám však o pomoc. Mám to ještě pod kontrolou. V Hanoji jsem s tím problém neměl. Všude Vás obklopuje nekvalitní zboží. Ale v ČR je to jiné.
Vyšší evropské standardy a skutečná kvalita. Potřeboval bych si zároveň lacině koupit sociální status. Oblečení dělá člověka a můj současný šatník je na úrovni somráka.
Ale lehce pouštět peníze nemám ve zvyku. Ale víte jak to je. Po třicítce člověk chce něco víc než holky a auta. Chce uznání, chvály a podobné sociální projevy.
Nejsem snad dost velký samotář, abych tuhle potřebu v sobě potlačil? Nejsem.
Už se podobám všem těm uspěchaným dospělákům. Je to na prd. Začínám milovat peníze. Chci chodit do japonské restaurace, na zápasy, na 3D filmy, mít pravidelně hovězí. Trávit čas v lese mi přijde jako plýtvání časem. Chci obchody.
Žárlím a závidím těm co si můžou dopřát většinu věcí.
Spoléhám na svoji poslední vlastnost, která mě zachrání. Lakomost. Tohle jsem v sobě pěstoval velice dlouho a jen díky němu si žiju klidným finančně soběstačným životem. Neutrácím, umím říct NE.
Ale na druhou stranu.
Poslední dobou se před lidma i před sebou silně stydím. Nosím staré, obnošené, nemódní oblečení. Na večírky a za kulturou nechodím, protože nemám co na sebe. A když si obléknu něco nového, tak se v tom cítím moc snobsky.
Já k nim nepatřím, patřím k chudině. Nahoru se nekoukám, kariéru nepěstuju.
Musím si zde zopakovat co mě dělá šťastným: lesy, knihy, samota, skromnost v jídle a nevybíravost (a pyromanství pššt!). Co nenávidím je spěch, vlastnictví nadbytečných věcí a rušení nočního klidu.
Vzkaz pro mé budoucí já:
Mě už ty rohlíky namazaný paštikou nebaví. Chci maso! Začni kumulovat bohatství, mě už tenhle asketický život znavil. Dochází mi vitalita, nestíhám vytrhávat šediny, záda bolí. Užij si života. Občas si dopřej. Neboj se toho. Přestaň už lakomit.
Odpusťte mi Nebesa. Vím že mě pochopíte. Chci jenom důstojný život.
