Můj kamarád se zajímal proč Vietnamci chodí o víkendu častěji nakupovat než během všedních dnů. Z mého pohledu to byla samozřejmost, ale tvářil se docela překvapeně. Budu se snažit odpovědět co nejstručněji.
Kamarád žije v hlavním městě na severu Čech.
Žije tam docela velká vietnamská komunita. Domnívám se, že už od 90. let. Podél německých hranic bylo tehdy bezpočet tržišť. Tržiště však postupně mizely.
Vietnamci začali poté prodávat ve městech anebo jeho okrajích. Některé obchody, večerky a restaurace se uchytily a našly si stálé zákazníky.
Díky tomu jejich životy mohly jakoby "zakořenit".
Děti si zvykaly na školu, rostly a začaly rozumět základům vietnamské mentality - rodina a práce. Když nechodili zrovna do školy, tak pomáhali v obchodě.
Jejich rodiče tím získali více času na nakupování zboží. Velkoobchody se tomu také přizpůsobily. Proto víkendové nápory.
U bohatších rodin děti nemusí tolik pomáhat v krámku. Naopak navštěvují kurzy vietnamštiny anebo se účastní komunitních kurzů (tanec, zpěv) a akcí (oslavy, sportovní turnaje, skupinové výlety apod.).
Na takových akcích se podává tradiční vietnamská jídla, zpívá se na způsob karaoke vystoupení a nejlépe venku.
Právě na takové akce občas zvu své známé. Myslím si, že si to vždycky užili.
Rád jim popisuji jak co chutná a čekám jestli se odváží nebo ne. Předseda naší komunity zároveň provozuje malé bistro. Když vycítí, že našim českým hostům zachutnalo, tak je zahrne dalším a dalším jídlem. Pozná upřímný zájem.
Ale nezapomínám jim připomenout naše jedno nepsané společenské pravidlo: Jakmile končí akce, tak odcházíme mezi prvními.
Tak teď aspoň víte, že nenakupujeme jenom pro Vás ale i na nás.
