Jakmile zahlídnou dívku asijských rysů, tak jsem na její přítomnost okamžitě upozorněn. Jako bych měl na tento „druh“ právoplatný nárok. Samozřejmě to myslejí dobře, když chtějí, abych měl oči jen pro tu jedinou na parketě. Když se náhodou zjistí, že dívka asijských rysů má přítele a ke všemu je to běloch, tak se ode mě předpokládá, že vztekem vybouchnu a vytáhnu odněkud schovanou mačetu.
„Vždyť je to tvoje teritorium,“ pomyslejí si. Tak a v téhle atmosféře zkuste balit bílou holku.
Ono ukázat se s bílou dívkou na ulici taky není žádná legrace. To jsem se jednou procházel s bílou dívkou a nešťastnou náhodou mě zahlíd krajan z fotbalu. Tu rázem měli v šatně téma na celý měsíc. Pořád do mě šťouchali kdo to je, co dělá a další mužský narážky.
Ale u Vietnamců existuje taková zvláštnost, které jsem si všiml až nyní. Normálně se chlap ve střízlivém stavu zeptá, kdy s ní „houpnete do postele“ že?
Ale Vietnamec se nejdřív zeptá, kdy bude svatba. Tahleta malá drobnost ukazuje, jak obě tyto mužské světy vnímají vztah se ženou a symboliku manželství. Toho jsem si všiml až teď, protože kdo by taky nad mužskými vtípky přemýšlel.
Čeští kluci jsou přesvědčeni, že budu „chodit“ s vietnamskou dívkou. Protože jsem za svých středoškolských let nemluvil o ničem jiném a protože v přítomnosti českých holek piju jak neřízená střela. Tím jsem v nich utvrdil pocit, že jsem jen na asijské rysy.
Vietnamští kluci si zase myslejí, že budu na 100% „chodit“ s českou dívkou, protože se 360 dní v roce pohybuju v českém prostředí. Piju v jejich prostředí a chovám se jak anglický námořník. Tím jsem je utvrdil v myšlence, že se s běloškami cítím jako ryba ve vodě.
A víte, kdy nad tím vůbec nepřemýšlím? Když jsem zamilovanej.
