Každý člověk, pokud vycestoval za svůj domov třeba na dovolenou může zpozorovat náznaky, jak se domorodci na něj dívají. Většina z nás turisty pozná raz dva- nosí děsný safari kalhoty, v jedné ruce foťák a druhé průvodce městem. Jestli mohu takto svůj pobyt přirovnat, tak jsem na dovolené už osmnáct let a ještě tady nějakou chvíli pobudu, než mě zub času a smog přinutí se vrátit zpátky a postarat se o náš chátrající dům v Hanoji.
Než se ale tak stane, tak se zkusme spolu podívat o pár roků zpět. Před rokem 1989 byla možnost stýkat se s lidmi ze zahraničí, obzvlášť ze Západu, velmi omezený a mnohdy kontrolovaný státem. Když se hranice po převratu úplně otevřely, tak se stovky cizinců stěhovali ať už za prací nebo novým životem do ČR. V tom davu byli i moje rodiče. Společnost se za tu dobu hodně změnila, pro někoho k horšímu, pro někoho k lepšímu.
Nyní pozoruju okolo sebe mírné zlepšení, ale pořád cítím podezíravé pohledy, ale už to není taková hrůza, jako když jsem vyrůstal. Už jste si na nás zvykli. Nálada ve společnosti se zlepšuje, je to tím, že snad západní myšlenky pronikly až sem? Mimo jiné hodně omládla, jak pohledem na svět, tak i věkem. Fénomem, kdy byl ve třídě klučina z exotické země jsou už dávno pryč. Na základní škole jsem byl až do deváté třídy jediný příslušník vietnamského původu. Teď, když navštěvuju bývalé kantory, tak si všímám, jak po chodbách pobíhají desítky "mláďat" mého původu. Smějí se se svými českými spolužáky, že jsem hrozně ošklivej a ukazují na mě prstem. Já jim na oplátku vykouzlím na tváři hrůzostrašný xichtík a utíkají vystrašení pryč. Paní učitelka, kterou jsme měli v první třídě mě zase zatahá za uši s poznámkou, že se neumím po tolika letech pořád chovat :)
Dětem ve škole už to přijde normální, přirozený a až vyjdou do dravého světa, tak jim nepřijde divný, že jsou "cizinci" za každým rohem. Že nějaký bloger s podivným jménem, který viděl Pravidla českého pravopisu leda za výlohem antikvariátu tady už desítky let chrlí své komploty, už budou vnímat jako samozřejmost. Nejspíš mi budou nadávat do starochů, že bych si měl zabalit kufry a poletět do domů důchodců čekat na poslední pomazání. Ten okamžik jistě jednoho dne přijde a už už si pomalu chystám hůl, jak na to budu reagovat je ve hvězdách, ale budu jim nejspíš nadávat do spratků a drzounů, ale rozhodně ne do původu.
Chápu strach starších lidí, kteří se obávají vytlačení svých potomků na pozici, kde budou dělat práci, o který nikdo nestojí. Rozumím jejich obavám víc než kdokoliv jiný, protože jsem se často stal terčem nezaměstnaných lidí, kteří mě obviňovali za to, že jsem jim "ukradl" práci. Chápu, že dlouhodobá nečinnost lidi nutí k takovým názorům a chování. Ale nemějte strach, slibuju Vám, že žádné rasové nepokoje nevypuknou, jako že umím nazpaměť všechna vyjmenovaná slova na V-vy, vysoký, vybalovat, vyklidit, výběrčí,….vydíte? :)
V dnešním globalizovaném světě to každého člověka táhne ven, podívat se, jak se žije za humny a háje a právě díky tomu snáze zapadnou do společnosti, ve kterém budou chtít žít, budou umět lépe komunikovat a chápat jejich mentalitu. Každý jsme jiní, neopakovatelní a každý k životu přistupujeme jinak. Text na některé z Vás může působit optimisticky a možná se na budoucnost těšíte stejně jako já, ale chci také, abyste byli ostražití, protože všichni cizinci-lidé mají jinou představu a úmysly.
Tohle je má malá vize budoucnosti, hodně optimistická, ale i opatrná.
