Toto označení je nejvhodnější pro moji generaci. Děti, kteří do ČR přiletěly ještě v předškolním věku nebo se zde narodili svým vietnamským rodičům.
Ph.D Eugene H. Trinh
Před nedávnem v ČR vypukla mánie tzv. banánových dětí. Všichni se ptali "kdo jsou ti děti a odkud se tady vzali?". Bohužel Západ nás zase už dávno předběhl a mělo místo "banánových dětí" termín "1,5 generace".
Ve Spojených státech (od roku 1975) nebo ve Francii (od 1900), kde je vietnamská stopa nejvýraznější právě dozrává generace tzv. „spisovatelů“. Tito asimilovaní a kulturně blízké "hostitelskému" prostředí nebudou mít absolutně žádný problém s jazykem ani se společností. U Vietnamců je ve světě známo, že stačí „minimálně“ tři generace k úplnému zapadnutí do majoritní společnosti. Pro lepší představu můžeme začít od Norska až po Kalifornii v USA, kde mají Američané vietnamské původu zastoupení v republikánské i demokratické straně.
Nevím, jak dlouho bude trvat, než občan vietnamského původu poprvé vkročí na půdu českého parlamentu či senátu. O politiku se aktivně nezajímám, takže sebe můžu s klidem vyloučit. Ale jistě na ulici už chodí ambiciózní mladík či slečna z „1,5 generace“ který(á) bude chtít ovlivňovat veřejný chod země ať od komunální nebo celorepublikové.
Na rozdíl od předchozích generací, kteří přišli do ČSR (50-80.léta) za ekonomickou nebo kvalifikační pomocí bude tato „mladší“ generace chtít ovlivňovat svět okolo sebe. Naši předchůdci udělali jednu velmi nepochopitelnou a neomluvitelnou chybu. Odmítali komunikovat s majoritní společností. Její důsledky silně dopadají na moji „mladší“ generaci. Místo soustřeďování se na zlepšení životních podmínek a kvalitu vzdělání se musíme také poprat se skrytým i otevřeným rasismem.
Nehodlám odkázat příští generaci stejné překážky s kterými se musí současná generace potýkat. Ale mluvím jen za sebe. Chci, aby se děti mých českých přátel nemusely stydět, když půjdou někam s mým synem nebo dcerou. Chci, aby měly jen běžné všední starosti jako „dobrá práce“ nebo „jaké auto si koupit“
Hodně závidím Američanům, protože mají svého Baracka Obamu, který je symbolem americké vyspělosti. Závidím jim Josepha Caa-prvního kongresmana vietnamského původu za Louisiana's 2nd Congressional District. Závidím jim Dr. Eugene H. Trinha, ředitel Physical Sciences Research Division in the Biological and Physical Research Enterprise at NASA nebo mladou spisovatelku Aimee Phanovou a její vzpomínkovou sbírku "We Should Never Meet".
Nikdy jsem nebyl pesimistou a nikdy jim nebudu. Věřím, že společně odkážeme našim dětem a dalším generacím, kteří po nich přijdou lepší svět, než jaký nyní je. Všiml jsem si, že český národ má pořád tendenci stále sklánět hlavu. Očividně pořád trpí "mnichovskou nemocí" a nedůvěřivě se dívá na všechny národy. Rozumím. Zkušenost to byla opravdu tvrdá.
Ale není už konečně načase být na sebe hrdý? Bez cizí pomoci jste vyhnali komunisty, dali jste světu nanovlákny až po biokompatibilní keratoprotézu, který vrací lidem po celém světě zrak. Ať Amerika a celý svět závidí nám!
