Je proč žít!

Ptáci zpívají, zvony bijí, slunce svítí, život se hemží. Všechno je tak jak má být. Dnes je tomu přesně 63 let, kdy na japonské město Hirošimu shodili američtí vojáci bombu Littel boy. Za další tři dny dosedla další jaderná bomba na další japonské město Nagasaki. Byl to začátek konce války.

Myslíte si, že lidé, které bomba přímo zasáhla, a nebo i lidé v celém Japonsku svou kapitulací skončili? Že všechno vzdali? Samozřejmě že ne. Vzchopili se a začali znovu budovat to, co jim válka a vlastně i oni sami sobě vzali. Kromě pomníku, který v Hirošimě byl postavem, stojí jako živá památka toho, co se událo i jeden dům, který jako jediný v blízkosti dopadu bomby zůstal stál. Čecha pak zahřeje a vyvolá v něm vlnu vlastenectví, že právě tento dům byl navrhnut a postaven jiným Čechem.

Když jsem dnes ráno vstal, bál jsem se. Hodně jsem se bál a připadalo mi, že zrovna dnes se dozvím zprávu, která by na mě dosedla jako bomba na Hirošimu a zanechala by stejnou spoušť. Byl tu den, kdy jsem si měl jít pro výsledky testu na HIV.

I když jsem se nedávno celkem o tomto problému a strachu, který toto ve mně vyvolává, vypsal dosti, snad nejde ani pospat, jak šílený strach jsem měl těsně před tím, než mi výsledky donesli. Znovu mě napadaly myšlenky coby kdyby. Dokonce jsem chvíli uvažoval o tom, že si ani pro výsledky nepůjdu. Každou skvrnu, kterou jsem na těle našel, už jsem připisoval začátečnímu stádiu nemoci.

Myslím, že lidem, kteří někdy na výsledky těchto nebo i jiných testů čekali, nemusím nic vysvětlovat.

Přemohl jsem se a výsledky jsem si vyzvedl. Hledám, hledám a najednou vidím:

NEGATIVNÍ

Čtu to pořád dokola. Negativní. Podívám se na to z druhé strany. Negativní. Nemůžu tomu pořád věřit. Negativní. Čekal jsem, že po rušném roce se může stát cokoliv. Negativní. Já nebudu tím, kdo rozšíří řady nakažených. Negativní. Můžu plánovat a sní dál. Negativní. Život je krásný. Negativní. Ptáci zpívají. Negativní. Slunce svítí. Negativní. Zvony na věži bijí. Negativní.

A co ti, kteří se dozvědí ten opak. Pozitivní. Co když příště budu já ten pozitivní, který zapadne jen do statistiky?

Život je krutý a krásný zároveň. V jedné minutě se může stát tolik věci, které nadosmrti ovlivní zbytek života. Má pak cenu se hádat kvůli skvrně na koberci?

6.8.2008