... víte, ač si Vaší práce a působení vážím, musím se dopustit disputu. Možná jsem staromilec, možná jdu po správné cestě.
Áách, já navrátilec z Německa, kde se tehdy šířila ta jejich reforma (radikálnější a mnohem destruktivnější) jsem vzal do ruky Pravopis AVČR, kde jste byl podepsán Vy, pane Olivo, a byl jsem, musím přiznat v mnohem menší míře než v případě oné německé reformy, velice rozčarován. To, že jste s kolegy smazali rozdíl mezi "vezmu krochnu se stolu" a "vezmu krochnu ze stolu", může vypadat jako podrobnost; nicméně vy jste to - dle Vašeho vyjádření už nevím kde prezentovali jako zjednodušení jazyka, aby holt neměli s mateřštinou potíže ani ti málo nadaní. Ne, Vy nepůsobíte jako pseudohumanista, ovšem v tomto bodě jste mne, elitáře, nakrkl. Kurňa, když se nedokážeš pořádně naučit svoji řeč, běž kopat příkopy!!
Moje poklona
Pane Olivo, udělal jste v mých očích pro jazyk mnohé: Vaše byvší Poradna asi pomohla mnoho vzdělaným lidem, a vlastně vůbec, i dnešní stránky ÚJČ jsou tuším Vaším dílem, což samozřejmě souvisí s tím, že Vy, jako vědec z původně "exaktního" oboru jste dokázal prosadit češtinu na webu, ať to tak řeknu. Kdo by Vás za to nemiloval, jó kór, když jste se nakonec dokázal ohradit proti neomarxistickému teroru.
Takže závěr
Můžu s Vámi souhlasit v mnoha věcech, v jedné ne: Vy hlásáte, že má být řeč - a to nejen její písemná podoba - co nejsnazší, aby prý nikdo netrpěl těžkostmi při jejím učení. Já jsem toho názoru, že dovednost vypěstovat si znalost značně náročného jazyka jako češtiny vede i k rozvíjení dalších duševních sil.
Dovětek
Je mi moc líto, že jsme spolu ještě nikdy neseděli u pohárku vína.
