Přečetli jsme mnoho knížek, vyslechli množství rad a dozvěděli se celou řadu informací důležitých pro náš život. Pokud nám je přes třicet, vše podstatné jsme už zřejmě někde slyšeli.
Proč se však každé ráno budí v našem srdci různé obavy a nejistoty, naši mysl zaměstnává tolik starostí, že přes ně nevidíme nový den. Nedávno jsem třídil fotky ve svém počítači a byl jsem upřímně překvapený tím, jak byly moje děti před deseti lety malé. Jak jde den za dnem, úkol za úkolem, starost za starostí, úplně jsem přehlédl, že mi bylo třicet. Rád bych se do těch let vrátil znovu, abych si je vychutnal, abych si znovu užil dětství svých dětí. To však už nejde a já mohu sedět s lítostí nad fotkami, nebo si plně užít to, co mám dnes.
Je jedno, kolik pouček znám a co všechno jsem přečetl nebo čeho jsem v životě dosáhl. Pravé bohatství nacházím v tom, zda si umím vychutnat přítomnost. Je jedno, kolik peněz člověk vlastní, hlavní je, jak spokojený dokáže být s tím, co má. Lehce se to napíše, ale stejně rychle na to člověk pod tíhou různých starostí zapomene, a tak se ženeme den za dnem k novým cílům v představě, že zítra se budeme mít lépe. Přesto se další den vzbudíme se stejnou prázdnotou umocněnou ještě vědomím, že včerejšek se už nevrátí.
Naše míjení moudrých rad a radosti z toho, čeho se nám dostalo, je způsobeno lidským sobectvím. Právě ono působí nevděčnost, která nás směřuje k tomu, co nám chybí, a nedopřeje vychutnat si to, co máme.
Podíval jsem se tedy na své fotky znovu a děkoval Bohu za to, že jsem mohl pozorovat západ slunce na útesech v Etretatu, dát si pivo s Basky v Donostii, spát na pláži v Camarque, popíjet víno na náměstí v Arles, dívat se hodiny do klidně tekoucí Loiru, procházet se po Piazza de Campo v Sieně, ležet celý den v horké vodě v Saturnii, jíst kibbelink s rybáři v Ekhuizenu - a to vše se svou manželkou, dětmi a dalšími přáteli. Je tolik věcí, na které jsem zapomněl, nebo je beru jako samozřejmost. To, že mám rodinu už přes dvacet let, je velký dar, i když jsem si ho ve třiceti nedokázal plně vychutnat. To, že mohu dnes svobodně cestovat, je zázrakem, který jsem si koncem osmdesátých let nedovedl ani představit. To, že jsme zdraví a svobodní, je velký poklad, za který můžeme být každý den vděční. Na této zemi žijí lidé, kteří musí ve strachu o svůj život utíkat ze svých domovů, lidé, kteří nemohou dělat to, co by chtěli, protože jsou nemocní. Lidé, pro které by byl každý nádech čerstvého vzduchu na slunci v přírodě velkým darem. Já mám tuto možnost každý den, ale kvůli starostem, které řeším, si jí nevážím a málokdy ji naplno využiju.
Pokud přestaneme přehlížet různé drobnosti, které obohacují náš život, a začneme za ně být vděční, staneme se bohatí a získáme také větší porozumění pro druhé. Rady a knihy moudrých jsou nám k ničemu, pokud je neuvedeme do svého každodenního života. Jen to, co každý den žiju, je skutečnost. To, co mám zapsáno v poznámkách a knížkách, je pouhá informace. Proto Ježíš o sobě říká: “Já jsem pravda a život.”
