Nemusíme se bát ztráty svých hodnot, pokud je máme

Poslední dobou slýchám z úst lidí obavy o naši kulturu a hodnoty. Máme strach z emigrantů, kteří míří po tisících do našich končin.

Pokud by emigranti opravdu způsobili ztrátu našich hodnot, ukázalo by to pouze, že jsme žádné neměli a žijeme v klamné představě o své kultuře.

Mnoho politiků se odvolává na křesťanské hodnoty evropské kultury. Problém je v tom, že právě tyto hodnoty Evropa již výrazně ztratila. Většina obyvatel Evropy jsou ateisté, jejichž hodnotový systém je roztříštěn v subjektivní zkušenosti a názory. Jednotný systém hodnot, který přinášelo křesťanství, byl za posledních sto let ničen různými ideologiemi, které nabízejí pouze názory, a ne žádné hodnoty (komunismus, nacismus, evoluce…).

Jaké hodnoty přináší křesťanství? 

Jedna ze základních hodnot křesťanství je láska. Bible nás učí, že máme pomáhat bližnímu. Ježíš  na podobenství O milosrdném Samařanovi (Lukášovo evangelium 10. kapitola) ukazuje, že náš bližní může být někdo zcela jiné národnosti, pokud se ocitne v nesnázích. Nesnáz, kterou vidím u druhého člověka bez ohledu na jeho postavení a národnost, z něj dělá mého bližního a já ho můžu milovat stejně jako sebe sama. To je křesťanský pohled na věc, a pokud tento pohled budeme zastávat i v této době, kdy davy emigrantů míří k nám, nemusíme se o ztrátu této hodnoty bát. Nejen, že nám ji nikdo nemůže vzít, ale naše pomoc druhým může naopak způsobit, že si právě takové hodnoty osvojí i ti, kteří se s naší pomocí setkají.

Islámský stát odkrývá pravou tvář svého náboženství, jehož hlavní myšlenkou je ubližovat a ničit. Z toho důvodu před tímto systémem mnoho lidí prchá. Pokud se u nás setkají s další tvrdostí a odmítnutím, neporozumí našim hodnotám a staneme se jejich nepřáteli i my. Mluvím samozřejmě o lidech, kteří se neztotožňují s islámem, naopak před ním utíkají. 

Pokud jsme společností, která se odvolává na křesťanské hodnoty, měli bychom pomáhat těm, kteří jsou v nouzi a naši pomoc potřebují. To je nejlepší způsob, jak neztratit své vlastní hodnoty a ještě je předat druhým. Takovou pomoc  nabízeli v historii Evropané těm, kteří museli pro svou víru, národnost nebo politické přesvědčení prchat ze svých domovů. Protestanté po bitvě na Bílé hoře, Židé v období druhé světové války, obyvatelé východního bloku v době totality. Všichni výše uvedení byli mile překvapeni, když se setkali s někým, kdo jim pomohl a stal se tak jejich bližním.

Pomocí v této době nemyslím, že se hned všichni musíme vydat na jih Evropy nabízet uprchlíkům jídlo. Velkou pomocí už je jen to, že neházíme klacky pod nohy těm, kteří uprchlíkům pomáhají, nevytváříme katastrofické scénáře a máme s lidmi v nouzi soucit. Na druhou stranu je však velice nutné, aby vlády jednotlivých zemí Evropy nastavily jasná pravidla pro pomoc těmto lidem. Jedná se o humanitární krizi, kterou je nutné řešit systémově. 

Ať se však situace v Evropě bude vyvíjet jakkoli, ten, kdo ve svém životě zastává skutečně křesťanské hodnoty, se nemusí bát, protože správné hodnoty ho (na rozdíl od různých myšlenek, ideologií a obav) ochrání.