Zamyšlení nad smyslem výchovy

Jako rodiče se zaměstnáváme otázkou, jak nejlépe vychovat své děti, abychom jim poskytli co nejlepší vklad do života. O to víc jsme pak překvapení, co z našich dětí vyrostlo.

Někdy chceme na výchovou svých dětí rezignovat, protože to vypadá, že naše děti mají vrozené návyky, které nedokážeme žádnou výchovou odstranit. Výchova našich dětí je jednoduše složitá otázka, která zaměstnává mnoho rodičů, a snad všichni jsme poznali, že neexistují jednoduché poučky, které by nám zajistily snadný úspěch a naplnění našich představ o “vychovaných” dětech.

Nás i naše děti ovlivňuje po celý život mnoho různých faktorů, které mají vliv na jejich osobnost, a nelze je všechny ohlídat tak, abychom dosáhli konkrétního dokonalého cíle. 

Takový cíl není, a pokud jsme ochotni opustit představu toho, že existuje správně vychované dítě, které se chová určitým způsobem, pak bych rád v několika článcích popsal některé zásady, které nám nezaručí, že vychováme “správné” děti, ale rozhodně nám pomohou lépe zvládat roli rodiče.

Smysl výchovy

Jestliže chceme vychovávat své děti, což znamená konkrétním způsobem působit na jejich život, musíme rozumět cíli, kterého chceme tímto působením dosáhnout.

Snadno se cílem naší výchovy stane pouhá snaha přežít. Jde nám o to, aby dítě dalo pokoj, měli jsme svůj klid, prostě nezlobilo. Tohoto cíle však výchovou nikdy nedosáhneme, protože rodičovství nespočívá v klidu rodičů, ale jejich plném nasazení a překonávání množství překážek. K této cestě jsme se rozhodli ve chvíli, když jsme počali své dítě, a půjdeme po ní řadu let. Vítejte na bojišti, ze kterého není cesty zpět. Osvojením různých zásad si však cestu rodičovství můžeme ulehčit, jejich přehlížením naopak zkomplikovat. Rozhodně však výchova není nástroj pro zajištění klidu a pohody rodičům, ale pracovní nástroj pro směřování našich dětí k plné samostatnosti a odpovědnosti.

Zde se dostáváme i k cíli výchovy, kterým není vytvořit úspěšného inženýra, doktora, premianta třídy, poslušného člověka, bohatého podnikatele… Cíl výchovy se obtížně sdělí pár slovy, ale pokusil bych se ho popsat jako utváření samostatného člověka, který si uvědomuje odpovědnost za své činy. Pokud přijmeme takový koncept, bude nám jedno, jestli se naše dítě stane inženýrem, bude mít na svém kontě miliony nebo bude doktorem. Svobodný člověk se sám rozhodne pro to, co chce, a pokud je i odpovědný, dosáhne toho čistými prostředky s ohledem na druhé. Potřebujeme opustit naše konkrétní představy o tom, jak se má naše dítě chovat, čeho má dosáhnout, a přijmout tento širší cíl, který je nejlepším vkladem do dalšího života našich dětí.

Dítě nemáme proto, aby si dělalo, co samo chce, ponecháno vlastním vrtochům, se kterými si neví rady, ani aby naplnilo plány a představy svých rodičů. 

Dítě máme proto, abychom z něj vychovali samostatného a odpovědného člověka, který ví, co chce, a je v tom, co dělá, šťastný.

Cíl výchovy můžeme sledovat v prvních kapitolách Bible. Bůh stvořil člověka do stavu svého partnera, aby pečoval o tuto zem - s určitou odpovědností, ale i svobodou. To, jak s ní člověk naloží, a co tím získá, už bylo jen na něm. Toto je bod, do kterého máme dovést své děti i my. Ukázat jim, jak svět funguje, a že ho mohou spravovat, varovat je před tím, co jim může ublížit, a předložit před ně výzvy, kterých mohou dosáhnout. Další kroky jsou už plně na nich.