Vyrovnání státu s církvemi

Tento článek píši jako kazatel jednoho sboru jedné ze sedmnácti církví, kterých se toto vyrovnání týká. Musím zdůraznit, že vrácení majetku církvím mě osobně nic nepřinese, ba naopak tím ztrácím určitou jistotu pravidelného přísunu peněz na plat. Přesto si myslím, že se jedná o velmi důležitý krok pro církev i naši zem. Tímto článkem bych chtěl vysvětlit proč.

Pracuji jako kazatel již 19 let a plat, který mi stát za ta léta vyplácel se od 4 500 Kč na začátku postupně vyšplhal na 12 500 Kč čistého. Jelikož pracuji posledních deset let v Praze, pokryl bych z těchto peněz stěží nájem. Musel jsem tedy hledat i jiné způsoby vlastní obživy. Po vypořádání státu s církví dostáváme na platy ještě méně peněz a daná částka se bude postupně snižovat, až za několik let nedostaneme ani korunu a budeme si muset plně vydělávat na své platy sami. Tento stav vidím jako velice důležitý pro další práci církve.

Jak vznikl problém mezi státem a církví?

Wikipedie uvádí:
"Na území Československa byl majetek církvím odejímán v několika vlnách, nejprve za josefinských reforem poté za pozemkové reformy první Československé republiky a poté po druhé světové válce zejména po Únoru 1948. Církve, v největší míře Římskokatolická, přišly údajně asi o 2 500 budov, 175 tisíc hektarů lesa a 25 tisíc hektarů orné půdy. Stát se náhradou za výnosy z tohoto majetku zavázal zákonem a začal hradit platy, sociální zabezpečení a penze duchovních a kněží některých církví, náklady na provoz a údržbu znárodněného majetku církví, a to ze zdrojů státního rozpočtu - dle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností."

Rozhodnutí "zaměstnat" kazatele církví vznikla tedy v hlavách komunistických představitelů naší země v roce 1948 a církvím byl tento systém nařízen, aniž by se k němu mohly vyjádřit. Stát si na oplátku vzal většinu církevního majetku. Kromě toho stát v dalších letech kladl různá omezení na práci církve a zakázal její rozvoj a často i údržbu majetku, který jí zůstal.

Jak je problém mezi státem a církví vyřešen?

Podle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi předloženého vládou poslanecké sněmovně 18. ledna 2012 a schváleného dne 8. listopadu 2012 bude vrácen tzv. původní majetek, který církvím, náboženským společnostem a církevním právnickým osobám dříve patřil a o který v důsledku majetkových křivd v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 přišly. Kromě vrácení konkrétních věcí má navíc dojít na základě tzv. smluv o vypořádání mezi státem a jednotlivými církvemi či náboženskými společnostmi k pravidelnému, třicetiletému vyplácení finančních náhrad, jejichž celková výše je určena návrhem zákona za majetek, která již nelze vrátit. Jedná se o majetek ve vlastnictví soukromých osob, který být navrácen nemůže, stejně jako majetek ve vlastnictví státu, který však byl mezitím zastavěn, který je na území vojenských újezdů, národních parků a národních přírodních rezervací nebo který slouží  například k plnění úkolů bezpečnostních sborů či je potřebný pro dopravní nebo technickou infrastrukturu. Stát tedy vyplatí náhradu za 44 % majetku v držení obcí, krajů nebo soukromníků finanční formou - ve výši 59 mld. Kč v průběhu 30 let, tedy 2 miliardy ročně. Stát nebude platit z této roční sumy úrok, ale připočte se k ní míra inflace. Stát bude první 3 roky dále přispívat z rozpočtu na mzdy duchovních těchto církví stejnou částkou jako doposud. Od 4. roku se částka každoročně sníží o 5 %.

Církev bude tedy od státu dostávat v dalších letech stále se snižující příspěvek na mzdy svých pracovníků po dobu sedmnácti let. Kromě této snižující se částky na platy dostane církev zpět majetek, který jí byl zabaven, a peněžní odškodnění za majetek, který již nejde vrátit. Jedná se o sedmnáct církví, z nichž nejvíce toho bylo zabaveno církvi katolické. Tato církev se sama rozhodla, že část svého majetku dá ostatním církvím, a proto některé menší církve skutečně dostanou více, než jim bylo v roce 1948 zabaveno státem. Jedná se však o dar od Římskokatolické církve, které tento majetek právem náleží. Majetek, který je možné vrátit a je díky tomu mnoho let blokován, bude vrácen, zbytek je ohodnocen a odškodnění bude církvím vypláceno postupně po dobu 30 let. Je na každé církvi, jak s tímto majetkem nebo penězi naloží. Vrátí se pouze to, co bylo vzato.

Mnoha lidem se toto řešení nelíbí.

Vedou se diskuse, jak tento majetek ocenit, kolik na něm během těch mnoha desítek let stát vydělal, nebo jestli církev nechce dnes vydělat na státu. Během těchto rozhovorů se projevil v našem národě jeden zajímavý rys spojený s naší českou povahou - lakomství a závist. Místo toho, aby lidé byli rádi, že se vrací to, co bylo ukradeno (ve skutečnosti se vrací méně), a volali po tom, aby tato navrácení majetku šla dál, tedy i k dalším okradeným organizacím nejen pouze k církvím, napadáme okradené a děláme z nich zloděje. Existuje například politická strana, která sama získala po revoluci svůj zabavený majetek a dnes se hlasitě ozývá proti navrácení jiného majetku dalším subjektům - církvím. Osobně myslím, že vrácení majetku církvím, který byl jasně vyčíslen a dlouhá léta blokován, by měl být jen prvním krokem k nápravě křivd, které mezi státem a dalšími organizacemi nebo jednotlivci vznikly.

Hodnoty versus ekonomika

Je smutné, že toto vypořádání přichází po více než dvaceti letech od pádu totality v naší zemi. Možná díky tomuto časovému odstupu mnoho lidí neví, jak se v celé záležitosti orientovat. Krádež však i po desítkách let zůstává stále krádeží a ovlivňuje naši zem, ovlivňuje i další rozhodnutí, které v naší zemi budeme dělat, pokud svou minulost nějakým způsobem neurovnáme. To, že nebyl vrácen majetek záhy po revoluci všem okradeným (nejen církvím) a nebyl čas založit skupinu, která by se tím intenzivně zabývala, způsobilo, že mnohý zabavený (státní) majetek byl dál rozkrádán a ničen. To, že nebyl jasně odsouzen komunismus a jako takový zakázán, způsobuje, že dál rozkládá myšlení lidí v naší zemi i mnoho let po jeho svržení. To, že nebyly jasně vyšetřeny konkrétní zvěrstva z dob komunismu a nebyli voláni k odpovědnosti konkrétní lidé, způsobuje, že tito lidé využili svých konexí, příležitostí a dál ovlivňují i rozkrádají naši zem jako v dobách komunismu. Místo toho, abychom dali po revoluci prostor v naší zemi etickým hodnotám, začali jsme se zabývat pouze ekonomickými. Problém však je, že ekonomické hodnoty bez těch etických způsobí v národě chaos a krize, slibovaný blahobyt samy o sobě ekonomické principy nepřinesou.

Vysvětlím na příkladě.

Pokud budu chtít jet se svou rodinou na letní dovolenou, mohu se rozhodovat jen na základě ekonomických kritérií a vybrat dovolenou, která mi bude nabízet nejvíce možností za nejméně peněz. Pokud se však budu rozhodovat také na základě určitých hodnot a jednou z nich bude například moje rodina, budu vybírat dovolenou tak, abychom si ji všichni užili vzhledem k stáří našich dětí a každému z naší rodiny něco přinesla. V případě ekonomicky výhodné dovolené se pak může stát, že strávíme 14 nudných dní v hotelovém komplexu v Egyptě, kde je sice spousta jídla, ale jsme tam jak v kleci. Proto aby byl zájezd co nejlevnější, se v moři ani nevykoupeme, jelikož na jaře tam hodně fouká. Já to díky ekonomické výhodnosti této akce vydržím, nejvíce to ale odnesou děti, které si chtěly užít něco jiného. Dovolená, kterou vyberu podle potřeb a představ celé rodiny, bude možná dražší, ale získáme krásné zážitky, poznáme nová místa a tento čas nás jako rodinu stmelí.

V naší zemi mnoho politiků a lidí rozhoduje podle různých ekonomických vzorců, z nichž vítězí hlavně - co z toho budu mít já - málo se však rozhoduje podle etických hodnot s ohledem na to, co je pro děti, rodinu... tedy obyvatele této země dobré. Vypořádat se s minulostí je pro další směřování naší země určitě podstatné, i když ji to třeba ekonomicky něco stojí.

Církev za tuto odluku bude muset také platit

Pro církev je tato "odluka od státu" podstatná, jelikož podpoří v církvích tržní prostředí. Již nebude nikým dotována a bude muset pracovat tak, aby její práce byla efektivní, a nabízet takové služby, o které je zájem a které si na sebe vydělají. Situace, kdy stát církev dotoval a platil její zaměstnance, byla mnohem absurdnější, než to, že ji má stát vrátit to, co neprávem zabral. Církev ve vyrovnání dostane od státu nějaké peníze nebo majetek. Ať je částka jakkoli velká, velice brzy se utratí, zkonzumuje. Pokud církev nezačne tyto peníze rozumně spravovat a rozmnožovat skrze svou práci, přijde čas, kdy nebude nic mít a bude muset zavřít své sbory. Přitom církev, stejně jako jiné neziskové organizace, mají v naší zemi své místo. Pomáhají v různých sociálních oblastech a své peníze mohou vkládat právě do této práce. Musí si však uvědomit, že majetek, který naši otcové vlastnili a dnes se nám vrací, využívali právě proto, aby skrze něj vydělávali na svou práci, kterou konali pro veřejnost. Církev je, více než si sama uvědomuje, ovlivněna socialistickým modelem, ve kterém nehospodařila na svém a se svým. Žila ze státních dotací, kterými stát kompenzoval svou neochotu vrátit to, co vzal. Jelikož tyto dotace nebyly moc velké, vžilo se pojetí, že církev musí být chudá a dělat věci zadarmo. Nyní se bude muset opět naučit rozumně hospodařit se svým majetkem, časem, penězi i služebníky. Poskytovat kvalitní služby, o které bude mít veřejnost zájem, a nabízet odpovědi na otázky, které trápí lidi ve dvacátém prvním století místo šestnáctého.