V naší zemi to často vypadá jako v ringu

V posledních týdnech se ukazuje jeden zajímavý fenomén naší české povahy. Potřebujete se vyhranit, prosadit a něco si dokázat?  Tak kopněte do jiných, pošpiňte je, odhalte jejich slabá místa a ukažte tak, že vy jste lepší. Zvítězí ten, kdo bojuje za sebe, ne pro druhé.

V době komunismu jsme se naučili reptat a kritizovat. Moc pozitivního se dělat nedalo a pokud někdo myslel a říkal něco jiného, často rozumného, byl za to trestán a perzekuován. Když jsi chtěl bojovat za něco pozitivního, tak jsi dostal pravý nebo levý hák od velice silného soupeře. Naučili jsme se reptat, nadávat a vtipkovat na účet policie, politiků a těch, kteří nám prostě neseděli. Ne že by si kritiku nezasloužili nebo si na mnohé vtipy sami nenaběhli, ale my jsme se jaksi nemohli dostat od těchto vtipů dál, protože konstruktivní věci pro druhé se v té době moc dělat nedaly.

Pak přišel pád tohoto totalitního zřízení a přišla svoboda dělat i to, co jsme dříve nemohli. To, co se však mění jen obtížně, je naše myšlení, které ustrnulo na potřebě vyhraňovat se proti druhým, místo tvořit pro ně něco pozitivního. Dál se snažíme bojovat za sebe v ringu místo toho, abychom bojovali na bojišti pro dobré věci po boku druhých.

Co to znamená, můžeme vidět na pár příkladech z ledna a února roku 2013:

Byť volič Karla Schwanzenberga v prezidentské volbě 2013 jsem velice těžko nesl, jak někteří voliči tohoto kandidáta napadají voliče toho druhého ve snaze vymezit se a ukázat, že naše názory jsou ty nejlepší. Nejvíce mě šokovala mediální přestřelka okolo Martina Dejdara za jeho z kontextu vytržené prohlášení a byl jsme rád, že tvůrce seriálu Zdivočelá země své odsouzení vzal posléze zpět, i když mediální obraz a nepřátelství již v našem národě i díky tomu zůstal.

Velmi mě překvapil způsob prezidentské kampaně vedené Milošem Zemanem proti svému oponentovi. Místo toho, aby hovořil o svých pozitivních hodnotách, které chce do naší země přinést, a o důvodech, proč by ho měli druzí volit, pouštěl se, často na základě lživých a neověřených informací, do svého protikandidáta a to dost nevybíravým způsobem.

Prezidentská volba sama o sobě odkryla tuto potřebu očerňovat a napadat druhé napříč naší zemí i internetem. Chvíli po této volbě se nově zvolený prezident spolu s úřadujícím prezidentem Klausem pustili do zesnulého prezidenta Havla a jistým nenápadným způsobem z něj svými výroky udělali zloděje. Nemohl jsem věřit svým uším, když jsem slyšel v televizi, jak si tito pánové notovali na jeho účet. Nyní se pro změnu několik senátorů snaží napadnout prezidenta Klause a obvinit ho z velezrady.

Byť nesouhlasím s některými jeho výroky a způsoby a nesouhlasím s důvody, které ho vedly k vyhlášení amnestie v podobě, v jaké vyšla, nejedná se o velezradu a příležitost, proč jím začít opovrhovat a dělat na jeho účet vtipy. Byť nesouhlasím s některými názory pana Havla, rozhodně se nebudu o něm, zvlášť když už nežije, veřejně vyjadřovat takovým způsobem, i kdyby něco z toho byla pravda. Byť mám důvody, proč volím za prezidenta jednoho kandidáta, a rád zdůrazním i zásadní důvody, proč ne toho druhého, nebudu urážet ani onoho protikandidáta, ani jeho voliče. Jedna věc je něco zastávat, s něčím nesouhlasit, jiná věc je urážet druhé a snažit se prosadit na jejich účet.

Komunistický režim padl, ale za dobu svého trvání zničil v naší zemi určitou kulturu jednání a my jsme se doposud nevymanili z otroctví, ve kterém nás držel. Stále máme potřebu kopat do těch, s nimiž nesouhlasíme, a dělat si srandu z těch, kdo mají jiný názor. Stále jednáme jako otroci, i když žijeme již přes dvacet let ve svobodné zemi. Otroci, kteří si neuvědomují, že stejně důležité jako to, co děláme, je i to, jak to děláme.

Na naší politické scéně je běžné, že se jedna skupina snaží držet u vesla a další smečka vlků jim jde po krku a čeká, kdy udělají chybu, aby je zničili. Ti, kdo se pak dostanou k moci, se většinou za každou cenu snaží u ní udržet a odrážet útoky druhých co nejdéle to jde, aby, až nebudou u moci, mohli jít zase po krku druhé straně. Naše politická situace není o spolupráci, vzájemné úctě a respektu nebo hledání nejlepšího řešení pro tuto zem, ale o soutěži kdo koho zničí, zadupe a zvítězí. Je málo politiků, kterým jde skutečně o dobro této země, a ti jsou většinou zadupáni také. Do toho všeho ještě média často rozvíří toto ovzduší zaručenými vyhrocenými zprávami, které ráda použijí, aby zvýšila svou sledovanost a přispívají tak této konkurenční atmosféře jako roztleskávačky na zápase.

Ano, jsem pro domácí vzdělávání, ale vážím si učitelů na běžných školách, protože ne každý může domácí vzdělávání využít. Nesouhlasím s amnestií tak, jak byla vyhlášena v lednu 2013, ale vím, že pan Klaus udělal i řadu dobrých věcí pro naši zem, stejně jako pan Havel. Nelíbí se mi zvyšování daní současné vlády, protože si myslím, že to není rozumná cesta ekonomického růstu, ale vím, že učinila i různé pozitivní kroky pro naši zem a snaží se jednat v mnoha ohledech zodpovědněji než různé předchozí vlády. 

Nelíbí se mi určité socialistické postoje a způsoby jednání omezující naši svobodu, proti kterým mám potřebu se vyhradit s vědomím, že sám jsem jim každý den vystaven také.

Věci kolem nás nejsou jen černé, nebo bílé a lidé naši nepřátelé, nebo příležitost, po které se mohu dostat výš. Takové vnímání světa zastáváme, když vidíme pouze sebe. Pak nám život připadá jako boj v ringu, ve kterém je nejdůležitější vyhrát a zadupat ty druhé. Nikdy se však nedostaneme dál tím, že budeme druhým nohy podrážet, ale jen tak, že je na nohy budeme stavět, protože oni budou moci jednou postavit na nohy nás.