Logické důsledky našeho jednání

Mnoho věcí spolu souvisí, aniž si to uvědomujeme. Například náš pohled na svět i politiku je určen naší výchovou víc, než se nám na první pohled zdá. Proč tolik lidí tíhne k socialistickému myšlení, v němž se věci dělají složitěji a výsledky kroků, které činíme, jsou z dlouhodobého hlediska škodlivé, i když se zdají v danou chvíli příjemné a humánní, je dáno naší výchovou. To, co nám pomáhá objevit tyto socialistické a často rafinované způsoby myšlení v nás, je sledování logických důsledků našeho jednání.

Všechny socialistické modely se snaží zabránit tomu, aby logické důsledky dopadaly na člověka nebo společnost a tím je vedly k určité výchově. Jde o situace, díky kterým se člověk poučí tím, že se setkává s realitou života. Místo toho se socialisticky myslící lidé snaží konat příjemné kroky pro člověka, aniž by řešili jeho skutečný problém. Je to jako bychom foukali nemocnému hnisající ránu, protože mu nechceme působit další bolest rozříznutím a odstraněním hnisu. Logickým důsledkem pak bude rozšíření hnisu a amputace celé končetiny.

Tento způsob myšlení, kdy neřešíme podstatu věcí, ale jen upravujeme jejich dopad, si osvojujeme už výchovou v rodině. Jako rodiče jsme v pokušení uplatňovat ve výchově dětí takzvané psychologické důsledky. Na své děti se zlobíme, když udělají něco špatně, protože nám tím komplikují život, pohodu a nenaplňují naše představy. Dítě si pak vytváří představu o světě, ve kterém musí být hodné, musí se učit, aby se rodiče nezlobili. Problém neuklizeného pokoje se tak stává problémem rozčílené matky, která chce mít pořádek, a ne samotného dítěte, kterému je to jedno. Dítě si zvyká přečkat onu bouři emocí, nebo i nějaký ten výprask a uklízet se nenaučí. Psychologické důsledky nemotivují ke změně, a pokud ano tak jen krátkodobě, a často dostávají dítě do vzpoury. Vytvářejí pasivní a emocionálně zmatené jedince.

Výchova skrze logické důsledky je těžší, protože se rodič musí učit nenechat se unést hněvem, nemanipulovat a citově dítě nevydírat, být kreativní ve vymýšlení logických důsledků pro jednání svých dětí i důsledný v jejich dodržování. Tato výchova však umožňuje dlouhodobé výsledky a proměnu charakteru těch, které vychováváme. Zabrání také různým vzpourám a odcizení mezi rodiči a dětmi v době puberty.

Co jsou logické důsledky?

Pokud si neuklidíš svůj pokoj, nemůžeš jít s námi do kina. Pokud nebudeš rozumně hospodařit se svým kapesným, nezbudou ti žádné peníze, protože ti další nedám. Můžeš si svůj pokoj nechat neuklizený, ale poneseš důsledky v podobě ztráty poházených hraček. Při stanovování logických důsledků v naší rodině je důležité zvážit, co jsme schopni dodržet, jestli je dítě už tak velké, že může v případě neuklizení pokoje zůstat samo doma, a také jestli my sami jako rodiče tyto důsledky dodržujeme a respektujeme, např. uklízíme byt před odjezdem na dovolenou nebo odchodem ven. Pokud jsme jako rodiče zvyklí po utracení své výplaty žít z různých finančních půjček, budeme obtížně své dítě učit, jak si má hospodařit jen s tím, co dostalo. 

Logické důsledky nám pomáhají přijmout odpovědnost za naše jednání a dávají možnost měnit problémy v našem životě. Uvědomujeme si, že jen my sami máme vliv na kvalitu našeho života a nejsme odkázáni na okolnosti nebo nezdravou závislost na druhých lidech. Základem dobré výchovy je dát dětem svobodu v rozhodování a učit je ji používat za pomoci logických důsledků. Výchova není ovládání dětí, aby dělaly to, co my chceme, co se nám rodičům líbí. Skrze výchovu se děti musí samy učit nést odpovědnost za své činy. Pochopit, že některé věci v životě bolí a některé nám přinesou něco dobrého. Někde v každém z nás je touha dělat si, co chceme, a mít se u toho dobře. Tak ale život nefunguje. Když si budu v práci dělat co chci, je velmi pravděpodobné, že mě brzy vyhodí, když se budu k lidem chovat hrubě, je pravděpodobné, že ztratím mnohé přátele, když začnu víc utrácet než vydělávat, brzy se dostanu do finančních problémů. 

Musíme své děti připravovat na to, jak svět opravdu funguje, a nechat na ně dopadat důsledky jejich jednání. Nesmíme jim je z cesty odstraňovat. Tyto důsledky, i když jsou někdy tvrdé, pomohou více než hněv, přemlouvání, vysvětlování nebo výprask... Musíme se sami učit používat jen takové tresty, které jsou přirozeným důsledkem jejich provinění, a ne trestem za to, že mě neposlechly. Vždy je lepší ve výchově nejednat na základě emocí, ale určité logiky a dávat  svým dětem možnost svobodné volby, za kterou si ponesou i její důsledky. Vím, že to není jednoduché, ale máme možnost se to, jako cokoli jiného, učit a tyto investice do úpravy naší výchovy se rozhodně našim dětem vyplatí.