Jsme národ fanoušků

Volba prezidenta odhaluje jednu zajímavou skutečnost: jsme národ soutěživých lidí s potřebou ztotožnit se s nějakým týmem nebo jedincem. Naše rozhodování však vychází spíše z emocí než z racionálních úvah. Dáme více na své okolí, přátele, média a vzniklý dojem než na rozumové argumenty a fakta. Mnoho věcí, které jsou tak všemožně vytýkány panu Karlu Schwarzenbergovi, je velice povrchních, a když si je v klidu a bez emocí rozeberete, zjistíte, jak jsou účelové. Mají nabudit určitý dojem, aniž by řešily podstatu nebo fakta.

Například: Pan Václav Klaus vytýká panu Karlu Schwarzenbergovi postoj k Benešovým dekretům a přitom před několika lety používal podobná slova a zastával podobné postoje. Pan Miloš Zeman zastával k Benešovým dekretům také ty samé postoje, které ale dnes také vytýká panu Karlu Schwarzenbergovi. Tento týden se to však hodí, aby mohl vyvolat určitý dojem o své konkurenci.

Při bližším studiu rodu Schwarzenbergů zjistíte, že právě předkové nynějšího ministra zahraničí byli vlastenečtější než mnoho Čechů. Tento fakt je dnes nejen přehlížen, ale historicky úplně překrucován lidmi, kteří by měli v naší zemi nést určité hodnoty (mám nyní na mysli současného prezidenta a jeho syna, ředitele školy).

Panu Karlu Schwarzenbergovi se také všeobecně vytýká jeho občanství, národnost jeho ženy... A to s odvoláním na prvorepublikové hodnoty a tradici naší země. To vše se říká a píše, aniž by se připomnělo, že naše první dáma se narodila v USA a i v Čechách byla členkou Amerického klubu dam, aby zde šířila americkou kulturu.

A takto by se dalo jmenovat mnoho dalších příkladů, které dokazují, že v těchto volbách jsou používány různé narážky povrchního charakteru, které vůbec neodrážejí realitu. Byl to právě Masaryk, který na Češích odsuzoval jejich omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti vůči všemu německému. Jak aktuální i dnes.

Jako lidé děláme každý den mnoho drobných rozhodnutí. Děláme i velmi zásadní rozhodnutí - jako je volba partnera nebo zaměstnání. Aniž si to často uvědomujeme, tak se v každé volbě rozhodujeme na základě určitého systému hodnot. Ten je v nás dán výchovou, vzděláním a zkušenostmi. Volba prezidenta republiky se od našich jiných rozhodnutí nijak neliší, i ona ukazuje, jaké hodnoty vlastně zastáváme. Současná prezidentská volba není pro nás volbou mezi Karlem a Milošem. Není to volba mezi tím, kdo naši zemi zachrání, nebo zničí. Volíme podle vlastních hodnot, podle toho, jaké hodnoty jsou nám bližší.

Jsou lidé, kteří se nedokáží ztotožnit s žádným z těchto kandidátů, protože jejich hodnoty jsou jiné. Ten, kdo vnímá jako důležité jasné vymezení se proti Evropské unii, asi k volbám nepůjde. Tuto hodnotu totiž nezastává ani jeden z kandidátů. Ten, kdo nevidí jako podstatný alkoholismus a lhaní, bude klidně volit Miloše. Ten, kdo vidí jako podstatný srozumitelný řečnický projev, nebude volit Karla. Ten, kdo nemá rád hrubé a arogantní jednání, nebude volit Miloše. Ten, komu záleží na určité kultuře člověka, bude volit Karla. Ten, komu imponuje řečnicky nadaný a schopný ekonom, bude hájit Miloše, ten, komu imponuje určitá přátelskost a přívětivost, se bude ztotožňovat s Karlem.

V této prezidentské volbě se každý rozhodujeme na základě vlastních hodnot, tedy rozhodujeme se pro hodnoty, které vidíme, nebo nevidíme u jednotlivých kandidátů. A jak jsem psal v úvodu, jsme národ zvyklý fandit a ztotožňovat se s lidmi a jejich úspěchy. Prezidentská volba však není fotbalový zápas nebo rockový koncert, který skončí a my půjdeme domů. Je volbou konkrétních hodnot, které se pak budou skrze zvoleného kandidáta šířit v naší zemi po řadu nadcházejících let.

Podstatné pro každého z nás není až tak to, který kandidát vyhraje, jako na základě čeho jsme volili. Zda v souladu se svými hodnotami, nebo strženi médii, reklamou a dojmy. S tím pak budeme muset žít i po volbě.