Globální "oteplování"

Už jste někdy slyšeli o pokusu, který dělali na rybičkách? Vzali akvárium, ve kterém plavaly rybičky, a zahřáli jeho vodu na 80 stupňů. Ryby takovou teplotu nemohly snést a z vody vyskákaly. Při druhém pokusu zahřívali vodu v akváriu postupně po jednotlivých stupních a dělali mezi nimi přestávky. Ryby si vždy přivykly na vyšší teplotu a aklimatizovaly se v ní. Vůbec si tak nevšimly, že se postupně přiblížila teplota, kterou jejich organismus nemohl zvládnout, a ve vodě se uvařily. Takové postupné "oteplování" se děje i kolem nás. Řada lidí řeší, jestli existuje globální oteplování, a málokdo si uvědomuje, že zhoubné oteplování nespočívá v teplotě vzduchu kolem nás, ale v postupné ztrátě konzervativních hodnot v naší společnosti. Dnes se v naší zemi a celé Evropské unii postupně uzákoňují věci, které by byly ještě před několika lety nemyslitelné a nepřijatelné. Jelikož přicházejí postupně, plíživě, lidé si na ně zvykají, smiřují se s nimi, aniž by si uvědomovali, jak postupně ničí prostředí, ve kterém žijeme.

Registrované partnerství

Nemám nic proti lidem, kteří mají potřebu žít ve vztahu s lidmi stejného pohlaví, každý z nás zápasí s různými problémy, úchylkami, nemocemi. Udělat z toho však normu jednání a dát tento životní styl na stejnou rovinu jako klasickou rodinu je neohleduplné k celé společnosti. I když najdeme způsoby, jak tito lidé mohou mít a vychovávat děti, nikdy tyto děti nebudou vyrůstat v úplné rodině, stejně jako děti v dětských domovech, kterým může být poskytnuta sebelepší péče a láska ochotných vychovatelů, přesto jim rodinu nenahradí. Vždy to bude náhradní řešení. Smířit se s náhradním řešením a udělat z něho normu je, jako kdybychom řekli, že je normální se rozvádět. Je něco normální, protože to dělá určité procento společnosti? Nebo existují lepší cesty, o které je třeba se alespoň pokusit a které by měly stále zůstávat vzorem naší společnosti, protože jen ty nás dovedou dál? Od roku 2006 platí v naší zemi zákon, který umožňuje lidem stejného pohlaví registrovat své partnerství, a pomalu se vede zápas o to, aby tyto dvojice mohly děti adoptovat a tento vztah dostat na stejnou rovinu jako jiné rodiny. Tento posun pomalu devalvuje to, čím má rodina být. 

Zákaz fyzických trestů dětí

Je zcela běžné, že si dítě neumí poradit se svými pocity, jednáním a potřebuje rodiče, kteří mu nastavují zdravé hranice. K respektování těchto hranic pak využívají i různé tresty, aby bylo jasné, kde tato hranice je a že stále platí. Jedním z trestů je také výprask. Nejsem pro to, aby rodiče bili své děti hlava nehlava a z výprasku se stal katalyzátor jejich nezvládnutého hněvu. Rodiče by se měli učit nevychovávat v hněvu a emocích. Přesto je výprask neodmyslitelnou součástí výchovy, i kdyby za život dítěte měl být aplikován pouze čtyřikrát. Výprask ve správnou chvíli a správným způsobem pomůže tomu, aby se nemusel mnohokrát opakovat. Dnes se však jedná o tom, a v některých zemích to již platí, že rodiče nebudou moci vztáhnout ruku na své dítě. Takový zákon vlastně znemožňuje rodičům jejich děti vychovávat. Vím, že někteří rodiče zneužili své děti nebo je týrali, a je dobře, že jsou za takové činy souzeni. Přesto se nemůže přijmout zákaz tělesných trestů jako norma, protože to znevýhodní absolutní většinu rodičů. Domlouváním totiž vše nevyřešíme a výprask je legální nástroj výchovy. 

Genderová vyváženost

Různé kvóty EU se na jednu stranu tváří jako velká pomoc pro danou skupinu lidí, na druhou stranu se jednou obrátí právě proti celé společnosti. Jedna z těchto norem je "kvóta pro ženy". Nemám nic proti ženám, naopak si velmi vážím jejich práce, zvláště té, kterou bych já sám nikdy nezvládl, i kdybych k tomu byl přizpůsoben - rození dětí. Kdybych já měl rodit děti, asi bych zůstal bezdětný a myslím, že to platí o velké skupině mužů. Ještěže k tomu Bůh uzpůsobil ženy - nejen fyzicky, ale i psychicky. Oceňuji ženy nejen za to, že rodí děti, ale i za jejich cit pro různé věci, jejich pohledy, jejich pomoc, bez které bychom se my muži neobešli. Právě díky rozdílnému fyzickému i psychickému založení žen a mužů věřím, že každý může úspěšně vykonávat jiné úkoly, zaměstnání a být jiným přínosem pro společnost a přitom se mohou vzájemně doplňovat, protože jedno pohlaví bez druhého by nedokázalo nic. Zkuste si představit svět plný žen, nebo pouze mužů. Jak prakticky, tak citově by takový svět zanikl velmi brzy. Již dnes platný zákon č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) je lehce zneužitelný a vlastně diskriminační pro jinou skupinu lidí, než kterou chrání. Úplně přehlíží, že lidé jsou různí, jejich schopnosti jsou různé a zaměstnavatelé mají svobodu si vybrat toho, koho potřebují. Nemůžeme požadovat, aby bylo se všemi nakládáno stejným způsobem a abychom si spolupracovníky vybírali podle kvót, místo jejich schopností. Kvóty a nařízení jsou opět náhradním řešením ve chvíli, kdy se porouchá řešení původní - v tomto případě komunikace. Proč ale dělat z náhradních řešení normu a nepokusit se opravit řešení původní - oprášit konzervativní hodnoty. Ten, kdo bude poctivě pracovat určitě práci vždycky najde, ať má jakékoli pohlaví nebo sexuální orientaci.

Výše popsané problémy jsou pouze ukázkou toho, jak se postupně posouvají konzervativní hodnoty naší společnosti. V zájmu svobody a humanismu je odkládáme jako něco, co nás omezuje, tím ale přichází do společnosti stále více destrukce a rozkladu. Možná si to neuvědomujeme, ale to, co hrozí naší společnosti, není globální oteplování klimatu, ale našich hodnot.