Zemanova propaganda

V období dočasného útlumu Zemanových mediálních aktivit je dobré si připomenout, jaké komunikační a propagandistické metody používá.

Všimněte si, jak to poslední léta chodí s Milošem Zemanem. Udělá nebo řekne něco kontroverzního, pak následují reakce, reakce a reakce. Pak se situace na chvíli uklidní a nic se neděje. A pak se situace zase opakuje.

Nyní jsme právě v období, kdy Zeman svým relativním mlčením uklidňuje situaci, která začala čínskou návštěvou a skončila aférou se zpívajícími skauty. Tato kampaň se Zemanovi vůbec nepovedla a ztratil body u veřejnosti. Proto je teď ticho – Zeman vyčkává a nekomentuje jenom proto, aby na nás mohl přijít zase s nějakou novou nehoráznosti.

Není třeba přizpůsobovat se jeho rytmu. Proto hodlám o něm mluvit a psát i v době, kdy si to on nepřeje.

Rád bych se tedy zmínil o tom, jaký způsobem komunikuje na náměstích, jak probíhají jeho „setkání s občany“ a jaké rituály uplatňuje vůči svým příznivcům. Slovo „rituál“ mi přijde velmi vhodné, protože Zemanova komunikace s jeho příznivci není založena na racionálnu, ale jen a pouze na emocích.

Nečekejte ode mě žádný vědecký popis ani analýzu. To neumím poskytnout. Naopak ale mohu podat přímé svědectví o tom, jak jsem to viděl v Berouně.

Zeman se snaží vlichotit se lidem, kteří se na něj přijdou podívat, tím, že hovoří o jejich lokálních problémech a lokální situaci. To samozřejmě s reálným řešením těchto věcí nemá nic společného, protože funkce prezidenta od toho není. Prezident neřeší dálniční obchvaty, stav přírodních rezervací nebo rekonstrukci městských domů. Ale zdá se, že lidé, kteří jej na náměstí poslouchají, si to vůbec neuvědomují. Zeman jim prezentuje své názory na tohle a tamto, ačkoliv mluví o něčem, co je mimo jeho kompetenci. Ale nikomu to, zdá se, nevadí.

Mně z toho však běhá mráz po zádech. Přesně takhle se chová Putin, když řeší ve svých pověstných televizních besedách úplně všechno – stav silnic, kanalizaci nebo korupci… Lidem v Rusku pak připadá, že on sám řídí stát, že on je stát a že je takovým dobrým králem, který je chrání a zároveň se stará o to, aby se měli dobře. Samozřejmě je to jen velká iluze.

Zeman používá přesně stejnou metodu; pak se nelze divit, že si jeho fanoušci myslí, že on je schopen všechno zařídit, ochránit je a zabezpečit jim lepší život. A také je samozřejmě chránit před nějakými nebezpečími – třeba před krvelačnými uprchlíky. Putin chrání Rusko před fašisty, kteří na něj neútočí, a Zeman zase Česko před uprchlíky, kteří se tam nehrnou.

Součástí Zemanovy komunikace je samozřejmě i vymezování a vytváření obrazu nepřítele. Úžasný český dělný lid pod jeho vedením a ochranou, který je ohrožen vnějším nepřítelem – muslimskými teroristy, kteří v tomto případě plní roli stmelující hrozby. A ohrožen vnitřním nepřítelem – „lumpenkavárenskými fašistoidními bojůvkami“ (samozřejmě, že tyto skupinky „jsou malé a u lidu bez podpory“, ale zato hodně „škodí, jsou agresivní a arogantní“). Přesně takový obraz nepřátel – „ztroskotanců a samozvanců“ – nám vykreslovala totalitní ideologie komunismu.

Když Zeman nemluví o lokálních problémech a přechází na velká témata, pokračuje v iracionálním vyvolávání emocí. To nejlépe zjistíte, když se s ním snažíte diskutovat, jako se o to pokoušeli někteří lidé s červenými kartami v Berouně.

Zeman si vybudoval image špičkového diskutéra, ale jeho síla v diskuzi spočívá v něčem jiném než ve znalosti faktů a vybroušenosti argumentů. Zeman rezignoval na jakoukoliv snahu o komunikaci s protistranou a všechno, co dělá a říká, je zaměřeno na publikum. A publikum se nesnaží získat věcnými argumenty, přesvědčit je o své pravdě, ale vyvolat u něj emoce – souhlasné vůči němu a nesouhlasné vůči jeho oponentům.

Byl jsem svědkem jeho „diskutování“ v Berouně a mohu prohlásit, že skutečně jeho výroky byly ubohé a nehorázné. Jeho slova a argumenty jsou velice podobné tomu, co dělají a jak píšou tzv. trollové na internetových diskuzích a sociálních sítích. Miloš Zeman je trollí král a on a jeho poddaní se nesnaží o racionální diskuzi. Trollové se snaží o co největší urážku a pošpinění oponenta, a to jakýmikoliv prostředky, a o vyvolání pozitivních emocí k tomu, co prosazují.

Dialogy mezi lidmi, tedy diskuze, by měly být o ohledání pravdy. Ale Zeman a další trollové pravdu nehledají. Hledají vítězství. A přesně taková je ruská propaganda. Zeman používá její metody.

Jistě to spousta lidí bude znát z vlastní zkušenosti. Když se někde na síti objeví trollové, tak se lidé pokoušejí s nimi diskutovat. Pak ale zjišťují, že to nemá smysl, a buď je ignorují, nebo proti nim používají správní prostředky, jako je blokace a mazání. Protože i ten největší demokrat dojde do bodu, kdy pochopí, že další diskuze je zbytečná.

K tomuto bodu došli i lidé na berounském náměstí, když pochopili, že Zeman nediskutuje, ale že „trolí“, a to dost hloupým způsobem a na nízké úrovni. A proto se k němu otočili zády a odešli.

Slyšel jsem o zajímavém nápadu, že by někdo měl vyzvat Zemana k diskuzi. V takovéto přímé diskuzi by měl být Zeman poražen a celý svět by viděl, jak je ve skutečnosti hloupý.

Nevěřím, že by se to podařilo. Zeman by takovou diskuzi použil jen k utvrzení svých fanoušků o své dokonalosti, případně by získal další příznivce na základě emocí. Vůbec k tomu nepotřebuje argumenty. Stačí mu zvládat svůj styl.

Není divu, že při takovém způsobu komunikace si Zeman vychovává lidi, jako byla ona paní, která mu bez ironie, nekriticky a bezelstně sdělila, že „Vaše moudrost je nad naše chápání".

Zeman dostal mnoho občanů této země do role poddaných mužiků nebo fanatických Severokorejců. Jenže my máme být demokratickou, západní a běžnou zemí.

Ale to bohužel nejsme. Už nejsme. Odbočili jsme. Je třeba se vrátit.