Ruská propaganda

Začátkem února 2016 zorganizoval spolek East European Information Centre, jehož jsem místopředsedou, konferenci o ruské propagandě.

Akce se konala na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ve spolupráci se studentským Východoevropským klubem a pod záštitou europoslance Jaromíra Štětiny.

Konference byla nanejvýš zajímavá. I já, který se zabývám ruskou propagandou již přes dva roky a myslel jsem si, že mě už nemůže nic překvapit, jsem tam slyšel mnoho zajímavých informací. Nemohu tudíž čtenáře ochudit o sdělení, co nejpodstatnějšího se na konferenci dělo. Pokud někdo má zájem o podrobný záznam konference, dávám ho k dispozici.

Co tedy na konferenci zaznělo?

První blog byl věnován ruským médiím a mediální situaci v Rusku. Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu, mluvil o tom, jak v době perestrojky vznikal nezávislý ruský tisk, který se pak neustále zlepšoval – až do nástupu Putina k moci.

Zástupkyně Svobodné Evropy Irina Lagunina mluvila o vymývání mozků, které provádí ruská propaganda v samotném Rusku. Rusové jsou denně válcování historkami o skvělém životě v Rusku a bídném životě v EU a USA.

Ruský novinář Igor Preobraženskij popsal, jak ruská propagandistická mašinérie funguje. Je to obrovský neoficiální korupční systém, ve kterém stát neoficiálními platbami platí za pozitivní propagandu o režimu a negativní propagandu o zahraničí; to se týká také armády trollů, kteří jistě zareagují i na tento článek. Hlavním nástrojem cenzury v Rusku je společenský tlak, a nejrozšířenější metodou je tedy autocenzura samotných novinářů.

V druhém blogu mluvila ukrajinistika Lenka Víchová o tom, jak Rusko zkreslilo ruskou historii tak, aby ospravedlnilo svou invazi na Ukrajinu, a také o tom, jak tyto ruské lživé argumenty převzal Miloš Zeman. Vysvětlila také, proč byl v 50. letech 20. století Krym předán pod Ukrajinskou SSR – bylo to z technických a ekonomických důvodů, protože Krym byl tehdy chudý a zničený válkou a Ukrajinská SSR jej dostala proto, aby se starala o jeho obnovu. Připomněla rovněž, že Krym byl ruský přes 200 let, ale tatarský přes 300 let a byzantský přes 600 let. Připomněla, že Rusko se zavázalo respektovat hranice Ukrajiny nejen ve smlouvě z roku 1994, ale i ve smlouvě o vzájemné spolupráci z roku 1997. Mluvila také o tom, jak Rusko vytahuje neustále téma banderovců z druhé světové války, aby se Ukrajina nemohla soustředit na budování státu a budoucnost a neustále musela řešit minulost.

Pak promluvili dva ukrajinští novináři, Maria Ždanova a Ruslan Dejničenko, zakladatelé projektu Stopfake, který na profesionální úrovni vyvrací lži a hoaxy zejména ruské propagandy. Popsali různé metody manipulace s pravdou, které dobře známe i z tuzemska. Například šokující titulky, které neodpovídají obsahu dalšího textu. Další klasickou metodou jsou falešné a inscenované fotografie. Stopfake má důkazy o tom, jak ruská propaganda použila jednu herečku na deseti různých fotografiích, které měly dokumentovat různé případy údajného ukrajinského teroru. Stopfake také odvedl velký kus práce na vyvracení ruských lží, které měly maskovat sestřelení Boeingu letu MH17 ruskými protiletadlovými silami, poslanými na Ukrajinu osobně Vladimírem Putinem.

Stopfake vychází v osmi jazykových mutacích a nejenže metody své práce netají, ale ještě učí a dává volně k dispozici nástroje pro poznání mediálních lží. Každý čtenář se tak může na jejich stránkách naučit, jak se ověřuje pravda na internetu a v médiích.

Výbornou zprávou je, že tento úžasný projekt bude mít brzo svou českou mutaci, a to za vydatného přispění mé osoby a našeho spolku EEIC. Čeští lháři, třeste se. Už si brzy ani neškrtnete.

Na závěr druhého blogu promluvila má dobrá známá Olena Ivanciv, rodačka z Mariupolu, zaměstnankyně Člověka v tísni. Ta mluvila o vlivu ruské televize na východní Ukrajině, která byla jedním z hlavních činitelů, díky kterému se k ruským interventům přidávali místní kolaboranti –separatisté. Popsala, jak ruská média vyvolala antimajdanskou hysterii na východní Ukrajině. To bylo v začátcích konfliktu. Dnes se ruská propaganda na východní Ukrajině zaměřuje na vychvalování režimu separatistů a prohlubování antiukrajinské nenávisti.

Byly to informacemi nabité panely s příspěvky velice zajímavých osobností, ale mě osobně nejvíce zaujal „nejvýživnější“ panel poslední, doslova nabitý skvělými řečníky. Ale o tom příště.