O islám jde až na posledním místě

Současná vlna nesnášenlivosti v Česku není antiislámská xenofobie. Někomu se podařilo otevřít sedmou pečeť iracionální očistné nenávisti.

Poslední „uprchlická aféra“ ukazuje totálně katastrofální stav české společnosti. Jeden s křesťanských uprchlíků se měl údajně vyjádřit v tom smyslu, že nebude bydlet v „přemalovaném kravíně“. Jak se ukázalo, není to pravda a televize Prima tento výrok hrubě zmanipulovala.

Tento výrok uprchlíka vyvolal opět celonárodní vlnu hysterie, komentářů a sdílení na sociálních sítích. Tato reakce je bohužel tragická pro morální profil země. Nebo chcete-li přímo národa. A to i kdyby to ten člověk tak skutečně řekl.

Vůdcové našich pouličních křiklounů tvrdí, že se nás snaží ochránit před zhoubným vlivem islámu. Máme tady najednou statisíce odborníků na islám, kteří nám tvrdí, jak je podstatné, že všichni muslimové jsou špatní, jinak to nejsou muslimové, což mimochodem říká i ISIS. Máme tady davy ochránců před šaríjou, džihádem, burkami, mešitami, halalem atd.

Jenže jak ukazuje výše zmíněný případ, vůbec o to nejde. Onen údajně nevděčný uprchlík je křesťan, který možná má horší zkušenosti s islámem nebo islamisty než my.

Pokud se člověk skutečně bojí islámu a věří tomu, že onen uprchlík je nevděčný, logickou reakcí by bylo zapochybování. Jak to, že se křesťan chová jako příslušník islámské hordy? Není problém třeba v něčem jiném? Třeba v lidech?

Jenže logiku nehledejme. Logicky si mohou v takovéto situaci připadat už jen skuteční rasisté, kteří si myslí, že „je to všechno jedna banda, křesťan jako muslim, protože to jsou stejně arabáči“.

Takže je odpor vůči uprchlíkům dán strachem z islámu nebo je to rasismus, jak mnozí „sluníčkáři“ tvrdí a xenofobové vehementně odmítají? Domnívám se, že značná část „slušných Čechů“ to tak má. Ale domnívám se rovněž, že druhá část to má ještě jinak.

Na tom člověku jim nejvíce nevadí to, že je Arab, ale to, že je uprchlík. Ze slova „uprchlík“ se totiž stalo jakési kouzelné zaříkadlo, které v Česku uvolňuje ty nejhorší pudy, ty nejhlubší frustrace a tu nejtemnější nenávist. Domnívám se, že předválečnému slovu „žid“ se nerovná slovo „muslim“ nebo „Arab“, ale je to jednoznačně slovo „uprchlík“.

Ve většině zemí toto slovo ještě vzbuzuje soucit, jen v šíleném Česku odpor. Dalo by se říct, že s vykreslením postavy nepřátelského uprchlíka se někomu podařila trefa do černého. Zasáhl nás Čechy na nejslabším místě, odhalil naši dosud skrytou, odvrácenou tvář a vyvolal ji na světlo.

Toto kolektivně rituální antiuprchlictví se stalo nástrojem manipulace s veřejným míněním v Česku. Stalo se nitkami, na kterých jsou lidé voděni tam, kam by normálně nešli. A o to přesně šlo. O pobláznění země a manipulaci davu.

Máme tady krysaře, za kterými se obrací stále více lidí a nechají se jimi vést do nesvobody, na východ. Díky strachu z islámu se podařilo vytvořit „temného uprchlíka“, který si žije v lidských hlavách svým nelogickým emocionálním životem bez ohledu na to, jaké je víry, jaké je jeho chování a jaké jsou jeho úmysly.

Je potřeba si to říci upřímně. Podstatná část obyvatel této země je totálně zmanipulovaná. Srovnatelně s Rusy milujícími Putina, Číňany mávajícími Rudou knížkou nebo Němci adorujícími Hitlera. Tyto historické precedenty nám ukazují, že taková manipulace je možná. My Češi jsme si až dosud mysleli, že u nás se to stát nemůže. Ale jak je vidět, stalo se to. Stát se to totiž může každému.

Jde o tu manipulaci. Nejde o rasy, nejde o uprchlíky. Jde o to, jak nás ovládnout. A islám? O ten jde až na posledním místě.

A nebudu se omlouvat nikomu, kdo takový, jak jsem výše popsal, není. Dokud nás nebude slyšet a vidět více než ty, kteří takoví jsou, žádné omluvy si nezasloužíme.