Konec války bez Zemana

Konec války lze oslavit různě. Buď v přítomnosti diktátorů na přehlídce rudé síly, jako to dělá Miloš Zeman, nebo uctivě a pietně.

Já osobně nejsem moc na pietní akty, ale stupidní a nechutná cesta našeho kolaborantského prezidenta mě rozčílila natolik, že když jsem byl pozván na akci 2. 9. na Olšanských hřbitovech, velmi jsem to uvítal.

Oslavit konec války jinak, než jak to dělá náš prezident, mi přišlo velmi vhodné, nejen k celému tomu výročí, ale i k tomu, jak se veřejně distancovat od festivalu diktatury a agrese, který se konal v Pekingu a na kterém samozřejmě Zeman nesměl chybět, protože se tam cítil jako mezi svými.

2. 9. na Olšanech jste nemohli potkat žádné diktátory, ani jejich příznivce, ani milovníky Putina nebo příslušníky prozemanovské kolaborantské a fašistické české lůzy.

Na akci byli přítomni prodemokratičtí aktivisté z různých skupin, jako je třeba má domovská EEIC nebo Pražský Majdan, ale i další. Dále zde byli váleční veteráni a rovněž tak potomci našich válečných hrdinů. Položením růží jsme si připomněli oběti z řad spojeneckých vojáků, protože pro spojence skončila válka až 2. 9. 1945. Připomněli jsme si československé piloty RAF, protože ti bojovali v řadách těchto spojenců. Je zajímavé, že si nikdo z našich politiků, ani z těch, co se lísají k Rusku, nevzpomněl na vojáky Rudé armády, kteří přece také bojovali proti Japonsku až do září 1945. My jsme si na ně vzpomněli. Stejně tak jsme uctili památku vojáků Ruské osvobozenecké armády, kteří zachránili v roce 1945 Prahu, protože se na ně často zapomíná.

Bylo to velmi dojemný podvečer. Když se člověk vrátí z takovéto akce, sleduje zprávy o řádění Miloše Zemana v Pekingu s mnohem větším klidem a odstupem.