Kladivo na Putina

K výročí Nebeské setniny. V roce 2014 jsme byli svědky mnoha různých řečí a hloupých proroctví (například od Miloše Zemana), která se ani trochu nevyplnila.

V roce 2014, když byly zahájeny sankce proti Rusku, bylo slyšet mnoho zpochybňujících řečí. Jednak o tom, jak nám sankce uškodí, a jednak o tom, že nebudou fungovat. Králem těchto řečí byl Miloš Zeman.

Problém každé demagogie je v tom, že když se ukáže, že to byla jen demagogie, tak už to většinou nikoho nezajímá, protože debata na toto téma je u konce. Je tedy pro historii třeba konstatovat, že Miloš Zeman a jemu podobní opět neměli pravdu. Sankce nám nijak neuškodily a fungují.

Musejí to uznat i ti největší putinisté. Stále častěji lze místo vychvalování Ruska slyšet pokrytecké stížnosti na to, jak prý se můžeme radovat nad tím, že Rusku nedaří a ruský lid trpí.

K tomu lze samozřejmě říci jen to, že ruský lid by netrpěl, kdyby nebylo zničující politiky ruského prezidenta Putina. To on je zodpovědný za veškerá příkoří, které Západ Rusku momentálně způsobuje, protože dokud se nezačal chovat agresivně, žádné sankce na Rusko nebyly, a to i když už jeho politika dávno škodila Rusku i světu.

Já osobně mám spoustu přátel mezi Rusy, kteří znají můj pozitivní až nadšený postoj vůči sankcím, a doposud mi ho nikdo z nich nevyčetl. Myslím si, že jsou to moudří lidé a uznávají, že – i když účinkem sankcí trpí v Rusku každý, i ten kdo s Putinem nesouhlasí – sankce jsou pořád lepší než bomby a pokud sankce nepostihují stát plošně, nejsou účinné.

Pro zopakování: zemanistické „sankce nefungují“ a „sankce nás poškozují“ je lež. Za sankce je zodpovědný Putin, ale je tu ještě třetí argument. Zdánlivě nejrozumnější. Neříkají ho jen putinisté, zemanisté a noví neonacističtí přátelé Ruska, ale také někteří z lidí, kteří jsou proti Putinovi, Zemanovi a z Ruska mají obavy – tedy část páně Ovčáčkovy „oblíbené“ tzv. kavárny. A ten argument zní: nedrážděte Putina, Rusy ani Rusko sankcemi. Když se ocitnou na dně, budou to řešit válkou.

Rád bych tuto tezi zpochybnil. Jednak proto, že Putinovo Rusko se začalo chovat agresivně a podniklo anexe a ozbrojené intervence v době, kdy se mu ekonomicky dařilo nejlépe – díky vysokým cenám ropy. Putinovo Rusko je agresivní a nebezpečný stát a je logicky přece mnohem lepší, když je takováto země oslabena, než když je bohatá a silná.

Existuje legenda o tom, že se vnitřní potíže řeší vnějšími válkami. Není to vždy pravda. Takhle se pokusila řešit problémy například argentinská junta v roce 1982 útokem na Falklandské ostrovy. Ale například u Hitlera to bylo zcela jinak. Ten nejprve zlepšil ekonomiku, zrestauroval Německo, vybudoval infrastrukturu a průmysl a až pak se pustil do výbojů. Stejně tak Japonsko se pustilo do expanze až v době, kdy se změnilo z feudálního státu na moderní průmyslovou zemi.

Nemyslím si tudíž, že agresivita je nějak závislá na tom, jak se daří ekonomice země. Myslím si, že je na ní zcela nezávislá. Ale je rovněž pravda, že pokud se Putin rozhodne rozpoutat válku, sankce jej rozhodně nezastaví. Na Putina totiž potřebujeme kladivo a kovadlinu.

Taktika zvaná „kladivo a kovadlina“ je vojenský manévr, který se používá zejména v boji proti povstalcům. Jedna jednotka vytvoří pevnou pozici – kovadlinu, zatímco druhá jednotka se vysadí v týlu nepřítele a snaží se ho na tu kovadlinu natlačit – je kladivem.

Samozřejmě není cílem rozdrtit Rusko nebo je sankcemi vehnat do války, kterou bychom měli vyhrát. To ani náhodou. Ale politika kladiva a kovadliny se dá použít právě k tomu, abychom válce předešli, dosáhli změny Ruské zahraniční politiky nebo změny režimu.

Jak už jste asi pochopili, oním kladivem jsou sankce, které nutí Rusko, aby neignorovalo rozhořčení světa nad tím, co provedlo: nad okupací Krymu, agresí na pevninské Ukrajině, hybridní válkou vůči Západu a vojenskými hrozbami světu. A teď potřebujeme tu kovadlinu, která zabrání Putinovi, aby tento tlak řešil ozbrojenou konfrontací.

A tou kovadlinou je rozhodně vojenská síla NATO – zdůrazňuji kovadlinou, nikoliv kladivem. Proto je potřeba rozmístit vojáky NATO v naší části Evropy. Abychom zabránili válce a aby mír nebyl takový, jak si ho představuje Putin. NATO je silné. Rusko je agresivní a tváří se jako mistr světa, ale ve skutečnosti je NATO mnohem silnější. Jen mu jaksi chybí vůle říci a dost, tohle jsou naše hranice. Bojí se přesouvat vojska uvnitř svých vlastních hranic, jen aby Rusko nedráždilo.

Pokud nebudeme mít tuto vojenskou kovadlinu, jsou sankce zbytečné a možná i nebezpečné. Pokud budeme mít kovadlinu, bude nám k ničemu bez sankcí, protože Rusko se bude snažit zbrojit více než NATO, za peníze, které mu dáme my za jeho suroviny. Je prostě potřeba obojí a najednou.

A nejde zdaleka jen o hrozby na východě. Putin narazil na Ukrajině, a tak začal přilévat olej do ohně v Sýrii. Podařilo se mu nevybíravými prostředky akcelerovat občanskou válku a uprchlickou krizi. I v tomto případě bychom měli reagovat stejně jako v případě Ukrajiny – dalšími sankcemi.

Může se vám zdát, že se o protiruských sankcích kvůli ruskému angažmá v Sýrii nemluví, ale v Evropě již vznikají inciativy, jako třeba tato, které si kladou za cíl debatu o nich vyvolat.

Význam sankcí je prostě nezpochybnitelný. A měly by se rozšiřovat. Jsou naším jediným účinným kladivem na Putina.