Hybridní válka v ČR: její existence, fáze a bojovníci

Hybridní válka mění náš svět i naše životy. Má několik aspektů, které si mnozí neuvědomují. Ale to, že si něco nepřipouštíme, neznamená, že to není.

Tento článek je inspirován pojednáním o hybridní válce na natoaktual.cz. Chtěl bych se zmínit o několika důležitých aspektech hybridní války.

Nejprve je si musíme uvědomit, že hybridní válka už dávno začala. Pokud to neuděláme, prohráli jsme ji. Ano, my, Češi. Hybridní válka začala totiž v Česku, jsme jejím bojištěm, jejími oběťmi a zároveň účastníky. Vůbec nejde o to, že se tady nestřílí a nebombarduje. Hybridní válka může proběhnout bez jediného výstřelu.

Je až s podivem, kolik lidí si odmítá připustit fakt, že jsme ve válce. A to i lidé, kteří nijak netíhnou k putinskému Rusku, ba právě naopak. Jenže to je tragická, sebevražedná chyba.

Podívejme se, jaké jsou první tři fáze hybridní války, a aplikujme si je na situaci v ČR. To, v jaké fázi se zrovna nacházíme, nechám na laskavém posouzení čtenáře, ale věřím, že se najde jen málo lidí, které nebude z následujícího mrazit.

První fáze hybridní války – dochází k demoralizaci společnosti a radikalizaci různých skupin obyvatelstva. Tajné služby „útočníka“ při tom podporují oba krajní tábory spektra, například levicové i pravicové extremisty, protože oba tyto tábory se pro svou existenci potřebují a oba společnost rozkládají a zatěžují ji.

Druhá fáze – destabilizace současných institucí. Oslabení ekonomického a právního systému.

Třetí fáze – krize, kdy společnost jako taková přestává fungovat a objevuje se volání po novém vůdci či směru, které postupně může vyústit v občanskou válku nebo vyvolat „internacionální pomoc“ jiného státu.

Na konci třetí fáze ještě nejsme, občanská válka nebo internacionální pomoc ještě určitě nehrozí, ale jinak? Máte stále pocit, že nejsme ve válce?

Nemusíme chodit kolem horké kaše. Jak se píše v citovaném článku: „Režiséři hybridního konfliktu na východě Ukrajiny musí mít velkou radost z toho, co se nyní děje v Evropě ohledně Islámského státu nebo s vlnou migrantů, protože přesně to vytváří nedůvěru v instituce.“

Já osobně se domnívám, že uprchlická krize není určitě začátek hybridní války v Česku. Ten nastal již mnohem dříve. Vždyť už před deseti lety v Česku Rusko podporovalo organizace, které brojily proti americkému radaru, a úspěšně se jim podařilo tento projekt zastavit. To byla hybridní operace jak vyšitá. Ale řečeno vojensky – to byl jen takový průzkum bojem před hlavní ofenzívou. Ta samozřejmě nastala v souvislosti s událostmi na Ukrajině a anexí Krymu. Od té doby jsme pod plošným ruským hybridním útokem, který se týká zejména tajných služeb a propagandy. Jediné, co nás může trochu uklidnit, je fakt, že v tom nejsme sami a obětí takového hybridního útoku se staly všechny ostatní země, o kterých si Rusko myslí, že proti nim má smysl tuto hybridní válku vést.

Dalším hybridním útokem, tentokrát směřujícím speciálně na Česko, byla ruská propaganda ohledně průjezdu amerického konvoje letos na jaře. Tento útok jsme však úspěšně odrazili a Rusko utrpělo debakl, když se ukázalo, že se lidé nenechali zblbnout virtuální realitou a ukázali Putinovi, co je realita skutečná, vřelým a masovým uvítáním amerických vojáků.

Jenže to byla jedna vyhraná bitva, ne vyhraná válka. Nyní tady máme další bitvu. Uprchlíky. Jasně, že uprchlíky sem neposílá Rusko a že celou situaci tak úplně nevyvolalo (i když o smyslu jeho angažmá v Sýrii se dá úspěšně pochybovat). Rusko se v Sýrii neangažovalo proto, aby vyvolalo uprchlickou vlnu – nejde však o to, co Rusko vyvolalo, ale čeho se chytá. Americký radar v Brdech nebyl ruský nápad, ale Rusko ho skvěle využilo. Americký konvoj také nebyl ruský nápad. Ani uprchlíci nejsou ruský nápad, ale Rusko ho skvěle využívá.

S uprchlíky už jsme minimálně v druhé fázi, kdy jsou zpochybňovány instituce. Zpochybňují je všechny ty domobrany, které hodlají brát zákon do vlastních rukou, zpochybňují je politici a aktivisté, kteří volají po jejich vzniku. Osoby jako je nacistický aktivista Bartoš.

Jenže Bartoš je mimo instituce a je bezvýznamný, takže jeho zpochybňování není tak tragické jako to, když tyto instituce zpochybňuje někdo, kdo je jejich představitelem. Ano, mám na mysli prezidenta Zemana, který si chce „vzít do ruky pušku“. Miloš Zeman se tak stává jedním z generálů proruské hybridní armády v Česku. Možná jejím vrchním velitelem. A to je prezidentem členského státu NATO. Situace nemůže být tragičtější a perverznější.

Miloš Zeman si už totiž pušku do ruky vzal. Neviditelnou, hybridní. A vyrazil s ní nikoliv proti islamistům, ale proti nám všem.