Ještě jeden článek, inspirovaný zajmavým článkem o hybridní válce ze serveru natoaktual.cz od Lubomíra Světničky.
Hybridní válka je lidová záležitost. Pokud se hybridnímu útoku brání jen stát, tak nemá šanci. Obrana musí být celospolečenská věc. Je to špatná i dobrá zpráva.
Špatná zpráva je to pro ty, kteří si myslí, že se jich hybridní válka netýká. Týká. Jakmile vylezete z jeskyně a stanete se konzumenty médií, jste vojákem a současně obětí hybridní války. Nedá se tomu uniknout a pokud s tím neděláte nic, jste součástí vojska útočníka. O to mu jde.
Dobrá zpráva je to pro ty, kteří se cítí bezmocně vůči tomu, co se děje na mezinárodně poltické scéně. Vedlejším produktem hybridní války je skutečnost, že umožňuje každému, aby se zapojil. Od diskuzí na internetu přes humanitární pomoc až po politickou aktivitu.
Panuje všeobecné přesvědčení, že nemáme vliv na to, co se řeší na mezinárodní scéně. Že nás nemusí zajímat ty velké věci, jako jsou diplomatické vztahy a přesuny vojsk. Ale právě kvůli hybridní válce nás to zajímat může a musí a můžeme se do toho všeho zapojit. Stačí chtít.
Je to jednoduché. Pokud cítíte obavu z hybridní války, zapojte se do hybridní obrany. Ta není věcí státu a silových složek nebo tajných služeb. Je to věc nás všech.
Velmi důležitý je i fakt, že v hybridní obraně musí být obrana tvrdší než útok. Jak se píše v odkazovaném článku, jen tak lze eskalaci hybridní války zabránit.
Je to jednoduché. Někomu se může zdát dokonce až romantické, když skupinka několika desítek lidí obsadí nějakou vládní budovu – a reakce státu, kdy proti nim vyšle vojenské jednotky a v oblasti to vyvolá silnou přítomnost bezpečnostních složek, se může zdát přehnaná. Ale není. Je to naprosto správné.
Stejně tak by se mohlo zdát neadekvátní shromáždění několika desítek tisíc lidí pro vítání Američanů, když jejich blokádami vyhrožovalo, vlastně jen virtuálně, několik desítek lidí. Ale jak víme, taková účast byla naprosto správná a adekvátní. Ukázala realitu a uštědřila nepříteli takovou porážku, že hybridní boj proti americké armádě na našem území v podstatě vzdal.
Za normálních okolností bychom mohli považovat plánované turné Alexandrovců v ČR za sice poněkud nevkusnou, ale přece jen pouhou cestu jakéhosi divného hudebního souboru. Jenže v dnešní situaci to je jen další akce hybridní války. Za normálních okolností by se mohlo zdát, že protesty proti tomuto vystoupení jsou také divné a nevkusné. Ale nejsou. Jsou potřeba. Je to právě ta tvrdší reakce, která je nutná. Až se rozjedou protesty proti Alexandrovcům, budou zastánci souboru mluvit o chudácích šikanovaných umělcích. Ale čert to vem. Je to hybridní válka a musíme být tvrdší než oni.
Bohužel, i když my v Česku jsme vyhráli jednu bitvu hybridní války, a to byla jarní americká kolona, našly by se i příklady bitev, které jsme prohráli – například americký radar. A celkově, i v mezinárodním měřítku má Rusko v hybridní válce stále navrch.
A to proto, že Západ stále není schopen dodržet zásadu, že obrana musí být silnější než útok. Na ruské porušování státní suverenity jsme zareagovali pozdě a stále se to nedá definovat jako silnější způsob. Spíš to byly reakce takové, aby vůbec nějaké byly. Mluvím o posilování vojsk NATO a sankcích. Vše je stále nedostatečné, i když ty nedostatečné kroky nesou své ovoce. Ale s Putinovým Ruskem by se dal udělat daleko rychlejší a kratší proces.
Proti masivní, vědecky promyšlené a neustávající ruské propagandě teprve Západ hledá nějaká kroky a řešení. Tady rozhodně není silnější než Rusko.
Proti soustředěnému využití zdrojů a institucí Ruska k plnění jeho zahraničně poltických cílů Západ nasadil jen nezbytné kroky, a to ještě poměrně váhavě a neochotně.
Tohle prostě není ona silnější reakce, která měla přijít, a bohužel, není ani dostatečná. Máme štěstí, že nepřítelem je Rusko, obr na hliněných nohou, který to dlouho nevydrží. Doufejme tedy, že k zesílení hybridní obrany na straně Západu dojde, protože každá válka, i ta hybridní, končí porážkou jedné ze stran.
Doufejme, že to nebude ta naše.
