Co říkal voják z Ukrajiny

Asi před měsícem jsem měl možnost se osobně setkat s ukrajinským vojákem a vyslechnout přímé svědectví o válce na Ukrajině. Nastal čas, abych to předal dál.

Následující informace jsou takové, jak jsem je zaznamenal z rusko-jazyčného rozhovoru a měsíc je nosil jen v hlavě.

Onen voják je mladý muž, který si říká "Džekson". Je to sportovec, dělal různé sporty na vrcholové úrovni a to včetně těch bojových. S fyzickou části služby v armádě tedy nemá nejmenší problém. Navzdory svému mládí je ženatý a má malé dítě.

Do služby se přihlásil zcela dobrovolně pod heslem "když ne já, tak kdo". Je to taky rodák z východní Ukrajiny, je ruskojazyčný, stejně jako 2/3 vojáků, kteří nyní brání Ukrajinu. Stal se členem dobrovolnického praporu, který byl vyzbrojen a vystrojen jedním provládním oligarchou. Je hrdý na svůj "batalion". Upozorňuji čtenáře, že se nejedná se ani o jednotku Pravého sektoru, ani prapor Azov, ani žádnou jinou takovouto mediálně propíranou jednotku.

Během svého nasazení prodělal různé boje na různých místech Donbasu. Během nejhoršího ruského postupu na konci srpna 2014 byl raněn do hlavy. Po vyléčení byl poslán na rehabilitaci do Polska, odkud si s kamarády vyrazil na výlet do Prahy, kde narazil na Pražský Majdan.

Tuto zimu se vrací do války. Přeji mu mnoho štěstí, a aby se opatroval a dával na sebe pozor.

Vyprávěl toho hodně. Řeknu vám jen to, co sem pochopil, čemu jsem rozuměl a co jsem nezapomněl.

Vyprávěl například o krutých bojích n Doněckém letišti, které připomínají ty nejhorší bitvy druhé světové války. V terminálu Doněckého letiště mají Ukrajinci přízemí a Rusové patro a linii fronty probíhá uvnitř budovy. Do a každé části vede vchod z jedné strany. Ukrajinští vojáci se v tomto pekle střídají po deseti dnech. Deset dní na letišti, deset dní odpočinku. Těch deset dní vojáci většinou ani nespí a udržují se v bdělém stavu pomocí energy drinků. Ukrajinci zde čelí soustředěnému tlaku separatistů a Rusů. Džekson vyprávěl, jak jednou na letiště zaútočilo 170 Rusů a z letiště se nevrátil ani jeden. Doněcké letiště je ukrajinský Stalingrad.

Džekson vyprávěli o dalších bojích. Nevím, jestli bych to uměl dost přesně popsat, ale celé mi to připomínalo scény z filmu Zachraňte vojína Ryana. Je možné, že ještě nějaké podrobnosti přinesu.

Džekson samozřejmě potvrdil, že Ukrajinci bojují s ruskou armádou. Nejhorší to bylo v létě. Teď v době onoho podivného příměří Rusové posílají dopředu spíše separatisty a sami se drží vzadu. Taky nejvíce obsluhují technicky náročnější zbraně jako je třeba dělostřelectvo a nechvalně proslulé raketomety.

Podle Džeksona jsou separatisté různí. Nejhorší jsou Čečenci, říká se jim "Kadyrovci" podle proruského Čečenského prezidenta, který je tam poslal. Nastala situace, kdy se jednoho z nich podařilo Ukrajincům zajmout a když chtěli, aby jim podepsal nějaký protokol, přiznal se, že neumí číst ani psát, protože od dětství jenom bojuje.

Ruské vojáky Džekson hodnotí jako profesionály, kteří do toho nevkládají příliš emocí. Morálka v ruské armádě není příliš vysoká. Jednou se stalo, že mezi ukrajinské vojáky dopadla střela z raketometu Grad. Kdyby explodovala, vymazala by z povrchu zemského celou jednotku. Ale ona neexplodovala, a když se Ukrajinci snažili odmontovat rozbušku, nalezli ve střele vložený vzkaz od ruských dělostřelců: "To je všechno, co pro vás můžeme udělat".

Džekson mluvili o postojích obyvatelstva Donbasu k ukrajinské armádě. Ty jsou opět taky různé a jedinec je není schopen kvantifikovat. Jedna část obyvatel Donbasu zpracovaná ruskou propagandou má z ukrajinských vojáků hrůzu. Věřím historkám o ukřižovaných chlapečcích a hromadných hrobech. Věří dokonce tomu, že ukrajinští vojáci jedí malé děti. S toho mají vojáci legraci a rádi a schválně na toto odpovídají, že je to pravda, ale že ty děti musí být opravdu tlusté a vykrmené.

Jiní obyvatelé Donbasu jsou k ukrajinským vojákům chladní nebo nepřátelští. Vojáci se s nimi setkávají na silničních zátarasech, tzv. blog postech kudy v době příměří probíhá provoz mezi okupovanou a neokupovanou části Ukrajiny. Na těchto blog postech se však ukrajinští vojáci setkávají i s lidmi s Donbasu, kteří je podporují. Vozí jim tajně jídlo a různou pomoc a žádají je osvobození. Stal se i případ, kdy si jeden člověk Donbasu klekl před ukrajinský blog post a se slzami v očích se vojákům omlouval, jaký byl hlupák, že ze začátku podporoval separatisty a Rusy.

Džekson vyprávěl i zločinech separatistů, například o zvlášť krutým způsobem zabitém náčelníkovi Mariopolské policie. A protože nejsem naivní a vím, že vláka je špinavá záležitost pro obě strany, čekal jsem, ne dychtivě, ale opravdu mě to zajímalo, jestli uslyším nějaké svědectví o nějakém porušování pravidel z ukrajinské strany.

Nejhorší "zločin" o kterém jsem se dověděl, bylo to, že jakási hlídka batalionu Pravý sektor povalila na zem oligarchu, který utíkal s autem plným zlata a peněz na zem.

Jsem velmi rád, že to není horší. Jsem přesvědčen, že ukrajinská strana je ta správná, stejně jako je správné třeba NATO. Vím, že bojují dobře a civilizovaně za správnou věc a přeji jim vítězství.

Přeji jim mír a ať to brzo skončí. A doufám, že se s Džeksonem uvidím nejen v dalším období, ale i po válce. Těším se na to.