Čínské totalitní divadlo v režii Hradu

Návštěva čínského prezidenta nebyla běžnou mezistátní návštěvou. Bylo to totalitní divadlo, které mělo upevnit vliv Číny a moc Miloše Zemana.

Lidé nevěří vlastním očím a šokovaně se ptají: „Co to bylo?“ Mám na mysli návštěvu čínského prezidenta.

Návštěva čínského prezidenta byla totalitním divadlem ze strany Číny a katastrofálním příklonem k represi ze strany policie, vnitra a pražského magistrátu.

Bylo jasné, že budou protesty. A velké. Tohle není návštěva Londýna, kde byl Si Tin-ping také velkolepě přivítán. Tam to nevadí. Británie totiž nemá za sebou komunistickou minulost, její premiér ani královno nevykládají o své submisivitě vůči USA a EU. Británie je sebevědomá země a nehrozí ani v nejmenším, že by změnila svou zahraničně politickou orientaci směrem k Rusku a Číně.

Už v době, kdy Zeman odjel do Pekingu poklonkovat rudým pohlavárům na Náměstí nebeského klidu (potřísněného krví z roku 1989), bylo jasné, že jeho vztah k Číně bude podobný jako k Rusku. Servilní.

Kdyby šlo jen o Tibet a lidská práva, mohly to být běžné protesty, které provázejí návštěvu nedemokratického státníka v demokratické zemi. Jenže bylo to jinak. Šlo o to, že k nám byl pozván čínský prezident prezidentem, kterého na Západě ignorují, a který tudíž hledá uspokojení svých osobních ambic v kolaboraci s nepřáteli Západu, jakými jsou otevřeně Rusko a strategicky Čína. A aby mu to prošlo, manipuluje domácím davem za pomoci xenofobie a nacionalismu.

Byla to návštěva v zemi, která má za sebou komunistický režim a dobře si pamatuje vítání soudruhů i rudé vlajky na ulicích. Číňané vysláním svých rudých vítačů toto ignorovali a prezentovali nám zde svůj komunistický parní válec s citlivostí tomuto režimu vlastní. Zeman samozřejmě nemohl oželet příležitost a pokusil se ukázat, kdo je v této zemi pánem.

Tedy alespoň tak vystupuje. Vystupuje jako pán Česka, ačkoliv k tomu nemá žádné pravomoci. Ne nadarmo psala čínská vládní média, že proti návštěvě zde demonstrují elementy, které Zeman ještě nemá pod kontrolou. Víte, oni nebyli zas tak daleko od pravdy.

Ano, Zeman se stává pánem Česka. Aniž by musel měnit ústavu a aniž by k tomu potřeboval nějaký ozbrojený teror. Stává se pánem Česka jen z jednoho důvodu. Protože mu to dovolujeme. Protože mu vláda umožňuje vést jeho vlastní zahraniční politiku, ač proto Zeman nemá žádnou oporu v ústavě. Protože široká veřejnost se nechává ohlupovat jeho nenávistným populismem, v současné době postaveným na xenofobii. A protože politická a občanská opozice jen velmi těžko hledá společnou řeč a obtížně překonává své politické a ideologické pozice.

A jak se Zemanovo panství projevuje? Třeba tím, že návštěva čínského prezidenta proběhla podle scénáře z Hradu. Se servilním uvítáním dělovými salvami a rudými vlajkami v ulicích. A téměř nikdo se proti tomu nepostavil – jen část občanů.

Dokonce pražský magistrát a policie postupovali evidentně dle pokynů Hradu. Hlavně policie sehrála naprosto tragickou úlohu. Ignorovala násilí čínských vítačů, naopak pronásledovala lidi s tibetskými vlajkami na ulicích i v oknech. Snažila se všemožně zamezit tomu, aby bylo čínské totalitní divadlo narušeno, což je silně nad rámec jejích pravomocí určených k ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti.

Je nadějné, že když lidé viděli co se děje, vzpamatovali se a zúčastnili se akcí proti této návštěvě. Narušit toto totalitní divadlo byla naše občanská povinnost. A to se povedlo. O protestech se v jistou chvíli mluvilo více než o návštěvě samotné. Fotografie poškozených čínských vlajek oběhly celý svět.

Lidé viděli, že jsou tady ještě občané, kteří si opravdu nenechají všechno líbit. Ano, ta zpropadená kavárna zase dosáhla svého. A nejen ona. Připojili se k ní i protibetští aktivisté i lidskoprávní aktivisté.

Bylo by skvělé, kdyby toto vzepětí svobodomilovných občanů nějakou dobu vydrželo. Čínská návštěva totiž ukázala, že už nežijeme v normální době, ale že je něco hodně špatně. Pokud to tak nemá zůstat, je morální povinností každého přidat si svou angažovanost pro svobodu ke každodenním povinnostem.

Jinak je s námi ámen.