Boj proti Zemanovi nekončí, ale teprve začíná

Senát měl být pojistkou demokracie, ale selhal. Ale máme ještě jednu pojistku. Občany. Nikdo jiný už Zemanovo řádění nezastaví.

Michal Majzner je kanárek. Kanárci bývali umísťováni v dolech, protože cítili nebezpečné plyny dříve než všichni ostatní. Majzner je politický kanárek. Spolu s několika dalšími lidmi, kteří jsou dnes mí přátelé, už v létě 2014 dobře vytušili (na rozdíl od ostatních, včetně dobře placených politiků), jaké nebezpečí číhá na naši zemi. Ještě několik týdnů před akcí Červené karty 17. listopadu 2014 jsme již společně zahájili kampaň proti Miloši Zemanovi, která trvá dodnes. Několik týdnů před 17. listopadem 2014 přišel na Pražský Majdan Michal s peticí obviňující Miloše Zemana z velezrady. Diskutovali jsme o ní, připadala nám trochu radikální – tehdy. Bohužel se ukázala jako pravdivá a potřebná a jsem rád, že jsme se společně rozhodli, že na Staroměstském náměstí začneme pod tuto petici sbírat podpisy.

17. listopadu 2014 se najednou něco stalo a lidé stáli na podpis této petice frontu. Michal Majzner se vrhl do aktivního sbírání podpisů a dotáhl celou věc do konce, což je něco, co obdivuji. Nejenže nasbíral potřebný počet podpisů nutných pro projednání petice v Senátu, ale prosazoval ji pak v této instituci a našel si i politickou podporu. Udělal, co se dalo. Do Zemana se pustil vědecky, udělal si mnohé rešerše s jeho výroky. Jeho názor na Zemana je kvalifikovaný a podložený argumenty.

Velice mu děkuji za jeho více než roční práci. Lidé, kteří se štítí Zemana, by měli o Majznerově aktivitě vědět a být mu vděční. Není až tak podstatné, že to Senát nepobral. Opravdu není v lidských silách ovlivnit myšlení nezodpovědných senátorů.

Michale, nejenže jsi udělal, co se dalo, a nemáš se za co stydět. Václav Havel řekl: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ A v tomto smyslu jsi mně, ale myslím, že i tisícům dalších lidí dal naději a to není zrovna málo. To se jen tak někomu nepovede. Děkuji.

Podporoval jsem tuto petici proti Zemanovi, i když jsem si byl skoro jistý, že to neprojde. Vím přece, jak to chodí v Česku, a vím, že politická odvaha není zrovna to, co bychom mohli exportovat. Přesto jsem zklamaný, protože se v posledních dnech zdálo, že Senát odsoudí Zemana alespoň morálně. Bohužel se tak nestalo. Senátoři o celou věc neprojevili zájem a dokonce zbaběle utekli z hlasování.

Když se tvořil Senát, mnohým se zdál jako zbytečná instituce. Tehdy jeho obhájci argumentovali tím, že má jít o ochránce demokracie. Tak v této roli senát totálně selhal, jak říká Miroslav Patočka. Miloš Zeman je totiž pokud ne největším, tak jedním z největších ohrožení demokracie v této zemi. A Senát to ignoruje. Senátorům to nestojí ani za to, aby si odepřeli večeři.

Naštěstí tady máme ještě jednu pojistku demokracie. Jsou to samotní občané. Když selhaly instituce, je třeba, aby se oni postavili proti Zemanovi. Ale jak to v demokratické zemi udělat?

Jsou potřeba dva přístupy.

Za prvé to je nulová tolerance Miloše Zemana. A nulová ignorace Miloše Zemana. Zeman totiž není člověk, který by se dal tolerovat. Je to člověk zlý, který šíří nenávist a spolupracuje s těmi, kteří ohrožují naši zem a její svobodu. Miloš Zeman je zlo a ten, kdo toleruje zlo, se stává jeho pomocníkem. Je třeba vystupovat vůči Miloši Zemanovi při každé příležitosti. Žádná příležitost k protestu nesmí být promarněna. Jakýkoliv legální způsob odporu vůči této osobě je povinností každého slušného člověka. Jeho chování, jeho výroky a jeho činy nesmějí být tolerovány, přehlíženy ani ignorovány. Je k tomu velmi jednoduchý důvod. Přehlížením a ignorací Zemana z něj totiž děláme běžného politika a normálního prezidenta, kterým on rozhodně není. Jsou tady manipulovatelné davy, na které se on zaměřuje a kterým je úplně jedno, že ho někdo jiný ignoruje. Ignorace není slyšet. Zato hlas proti slyšet je, i kdyby byl jen jeden. Totalitní politici jako Zeman potřebují, aby byli milováni všemi; pokud se najde byť jen jediný člověk, který takového politika nemiluje a svůj odpor vyjádří nahlas, je stále naděje. Proto nesmíme k Zemanovi mlčet.

Samozřejmě, jeho netolerancí nedosáhneme ničeho pozitivního. A proto je tady velmi důležitý druhý přístup. Je třeba hledat kandidáta na prezidentskou funkci proti Zemanovi. Vychází to, že jsme tak nějak za polovinou jeho mandátu. Není možné spoléhat se na to, že Zemanův životní styl spojený s konzumací alkoholu mu znemožní znova kandidovat. Je třeba postavit Antizemana. Máme na to druhou polovinu jeho funkčního období, takže je nejvyšší čas začít.

My kanárci děláme hodně. Ale potřebujeme pomoc. Vy, co nemáte Zemana rádi, ale říkáte, že nemáte možnost s tím něco dělat, zvažte to. Nežijeme v normální době. Žijeme v nebezpečné době. Naše země a svoboda je v ohrožení. Na východě nám vyrostl Hitler 21. století, který je však mnohem mazanější. Nebezpečí Ruska, islámský terorismus, uprchlická krize, domácí kolaboranti a kremlofilové – to všechno tady už bylo, ale kvůli Putinově křížovému tažení proti západu to všechno nabylo obludných rozměrů a smrtelně nás to ohrožuje. A Miloš Zeman je součástí tohoto smrtelného nebezpečí. Jestli chcete žít své normální životy, velmi brzy zjistíte, že už k tomu v budoucnu nedostanete šanci, pokud nezačnete něco dělat.

Boj proti Zemanovi nekončí, ale teprve začíná