Kateřina Brožová a Jiří Šlégr se objeví na kandidátce ČSSD. Není sice jasné, jaké bude pořadí konečné kandidátky, ale faktem zůstává, že se rozhodli kandidovat. Je to normální nebo je na tom něco divného?
Na tom, že do politiky vstupují lidé, kteří se stali veřejnosti známými v jiných oblastech, na tom není nic divného, ani v zahraničí ani u nás. A to bez ohledu na politické strany. Zpěvák, herec, sportovec, kosmonaut – zkrátka nic nového pod sluncem. Nicméně je zde několik otázek, na které bychom v tomto případě chtěli znát odpověď. S blížícími se volbami se strany snaží nalákat voliče a dělají to různým způsobem. Možností je celá řada – od slibů a volebního guláše až po billboardovou přestřelku. Svou roli však hrají i známé osobnosti nebo alespoň tváře, které vyjádřením své podpory (či dokonce vlastní kandidaturou) mohou přilákat některé skupiny potenciálních voličů. Zpravidla ty nerozhodnuté a nezařazené. Takový způsob boje o voliče však může mít i zcela opačný efekt. Napadají mne dva možné důvody. Ten první je velmi jednoduchý. Každý mediálně známý člověk nemá jen příznivce a sympatizanty. Proto může nejen přitáhnout, ale i odradit. Druhý důvod je spojen s nedůvěrou a pochybnostmi. U známých tváří si lidé často kladou otázku, jaké motivy a důvody stojí za jejich rozhodnutím vstoupit do politického života. V případě, že nejsou schopni přesvědčit a obhájit dostatečně své motivy, pak nad nimi voliči často lámou hůl. Jaké motivy vedly tyto dvě známé tváře těžko říci, zvláště když lidé s nadstandardními příjmy tíhnou spíše k pravici.
Možná, že zámořská zkušenost s tvrdou realitou kapitalismu utvrdila Jiřího Šlégra v tom, že to není pravé. Je třeba být solidární a nechat si nadprůměrné příjmy také nadprůměrně zdanit. Známé a bohaté osobnosti však bývají solidární jinými a mnohem elegantnějšími způsoby. Třeba prostřednictvím (svých) nadací. Navíc nemusí kvůli tomu do politiky vstupovat. V případě Kateřiny Brožové je ještě méně jasné co ji přivádí do náruče ČSSD. Snad bezmezný obdiv k šéfovi strany, který si dělá zálusk na premiérské křeslo. Třeba se pak najde i pro ni nějaká zajímavá role, která by ji sedla. Obávám se však, že u obou budou převládat dohady nad jejich pravými motivy. Navíc jim asi nedochází, jak hodně riskují. Mohou se totiž velmi snadno stát pouhými kulisami Jiřího Paroubka. A v očích veřejnosti budou už trvale spojeni s Paroubkem, jeho praktikami a socialistickým pohledem na svět. Ten, kdo takto riskuje, by si měl uvědomit, že známá tvář a známá osobnost jsou dvě diametrálně odlišné věci. Stejně jako herec a kulisy nejsou totéž i když k sobě patří. Však se někdy stává, že teprve trapný hercův výkon v pozadí s kýčovitými kulisami diváka utvrdí v tom, že celé to představení byl velký propadák a ztráta času.
