Tak jsem se po delší odmlce jel podívat do Drážďan. Co jsem tam zažil, se pokusím napsat v tomto článku.
Tak jsem se po delší době rozhodl, že se pojedu podívat k sousedům do Německa, konkrétně do saské metropole Drážďan. Vyrazil jsem ráno před sedmou, když jsem si předtím zakoupil síťovou jízdenku Regionet Labe-Elbe, plus k tomu doplatek z Prahy. Cesta poloprázdným rychlíkem ubíhala za probíhajícího rozbřesku naprosto v pohodě až do severočeského Děčína, kde se přesedá do německé soupravy, která jede směr Bad Schandau, Sebnitz a Rumburk. První překvapení bylo, že souprava je natřískaná až po střechu, druhé pak, že souprava i personál vlaku mluví česky i německy. Souprava tedy vyrazila malebným dolním Polabím směr Bad Schandau, kde se přesedalo do další soupravy směr Dresden. Obě dvě soupravy se podobaly našim dvoupatrovým elefantům, a těmito soupravami jsme přesně v 10 ráno dorazili do Drážďan. Prvním překvapením na PragerStrasse bylo, že každý druhý rozhovor lidí okolo mne je veden v češtině. Další překvápko čekalo při placení u pokladny. Mladý pokladní plynnou němčinou bez jakéhokoli přízvuku vysvětloval paní, jakou kartou se může v obchodě platit. Načež já, který byl další na řadě, se zeptal německy, zda se dá platit také českou kartou. Odpověď byla, že dá. Překvapivě česky. Pán mi ještě česky říkal, že všemi kartami VISA a MasterCard se platit dá bez problémů. Po nákupu jsem se přesunul do historického centra Drážďan, které je sice malé, ale o to zajímavější. Muzeum porcelánu či slavná obrazárna Zwinger určitě stojí za návštěvu. Následně jsem se trochu povozil drážďanskými tramvajemi, protože mám celkem v oblibě zkoušet MHD systémy, a rovněž proto, že ta jízdenka Regionet platí v Drážďanech na tramvaj a autobus a také regionální vlak. Kolem poledního jsemse tramvají č. 11 přesunul do Kaufparku na konečné tramvaje ve čtvrti Dobritz. Po prohlídce obchodu již nastal čas se přesunout k hlavnímu nádraží, odkud odjížděl RVD Regionalbus směr Teplice. Cesta tímto busem je vedena malebnými vesničkami s téměř neustálým stoupáním směrem na Altenberg a Zinnwald/Cínovec, v předvánočním čase navíc krásně vyzdobenými. Při sjezdu z Cínovce do Teplic si navíc v Dubí cestující s legitkami udělali z autobusu taxíka a mávali na něj i v místech mimo zastávky. Kupodivu, řidič ochotně zastavoval a cestující řádně svezl. Představa, že si v Praze máváte na autobus mimo zastávku a zastaví vám, je více než úsměvná. Na závěr bych zkonstatoval, že s eury si není třeba dělat starosti, potřeba je jenom pár drobných na záchod, hlavně padesátníky. Vše ostatní se dá zaplatit kartou, z účtu se odečtou koruny. Když se také podívám na to, kolik lidí u nás nechce euro, tak si říkám, že to asi nejsou lidé, které jsem potkal v Drážďanech. A nakonec, když jsem se po přečtení povídání o ECB na Wikipedii dozvěděl, že ČNB není vůči ECB vůbec nepřátelská, naopak, jsme členy EMU a ESCB (Evropská měnová unie a Evropský systém centrálních bank), které jsou zřízeny jako dočasné pro státy EU, které neplatí Eurem, si říkám, že k euru máme mnohem blíž, než nám tady politici rádi tvrdí.
