Dnes si rozebereme článek, který vyšel v tištěné verzi iDnes tuto sobotu 24. října. Vysvětlíme, kde má autor pravdu a kde jsou použity nepřesné informace. Vždy nejprve dáme citaci z článku, následně přidáme naš komentář.
Citace 1: Eurostat rekonstruoval data pro patnáct zemí budoucí eurozóny od 50. let 20. století a výsledky jsou zarážející. Zatímco průměrný hospodářský růst západoevropských zemí byl v 50. letech 5,8 %, v 60. letech 4,3 %, v 70. letech 3 %, v 80. letech 2,5 %, v první dekádě 21. století 1,3 % a v letech 2011–19 dosáhl pouze 1,1 %. Pokles hospodářské dynamiky je evidentní.
Rozbor 1: Zde autor vychází z pravdivých údajů, ale zcela opomněl 3 věci: 1. Pokles HDP od padesátých let zcela určitě nemá na svědomí euro, žádné neexistovalo. 2. EU se v 50. letech jmenovalo Společenství uhlí a oceli, poté EHS, následně ES a až od Maastrichtské smlouvy se jmenuje EU. 3. Rovněž společný trh začal vznikat až v 90. letech, takže za poklesem výkonnosti je něco jiného. A to "něco" je Čína, která od 70. let opustila sovětskou doktrínu a začala spolupracovat se Západem a lákat investory, což se jí zhusta velmi dařilo.
Citace 2:
Zastánci eura si všimli, že úspěšné velké země jako Spojené státy mají společnou měnu. Zdálo se, že pokud Evropa chce hrát na globální scéně podobnou úlohu jako USA, musí mít rovněž společnou měnu. Mít společnou měnu pro příliš odlišné země se však může stát prokletím. Měnový kompromis nemusí být výhodný ani pro jednoho: nepřijatelná inflace v jedné zemi spojená s nepřijatelnou nezaměstnaností v zemi jiné.
Když například americký stát Nevada prožije nepříznivý hospodářský výkyv, lidé se odstěhují do jiných států USA. Migrace tam je poměrně hladká, protože národním jazykem je angličtina. V Evropě to je jinak: i když v Evropské unii formálně platí volný pohyb pracovní síly, pořád existují značné jazykové a kulturní překážky. Zatímco pro Američany je běžné stěhovat se z regionu do regionu, pro Evropany nikoli.
Rozbor 2: Tak tady se autor v prvním odstavci mýlí v dogmatu, že peníze vytvářejí trh. Je to přesně opačně, společný trh vytváří společné peníze. Druhým omylem je to, že 2 země s rozdílnou výkonností hospodářství nemohou mít společné peníze. Samozřejmě že mohou, u nás také nemají všichni stejnou výplatu a přesto platí stejnými penězi. To tajemství se nazývá cash flow, přeloženo do srozumitelštiny, vydělal-li jsem 15000, mám přesně tolik na utracení a ani o chlup víc. Vydělal li jsem 50000, tak můžu utrati 50000 atd. Ovšem pokud jsme viděli, že v Řecku běžně dostávali důchodci 1500 € měsíčně důchodu, nelze se divit, že byli jeden čas zcela bez peněz. Rovněž v Itálii, i když je zadlužená, peníze nechybí, tedy ve skutečnosti chybí jenom vládě, nikomu jinému. Centrální banka Banco di Italia je pro jistotu od samého začátku sjednocené Itálie soukromá. Ve druhém odstavci mohu autora pochválit za postřeh, že v USA je migrace po ploše federace více zavedená než v EU, což je dáno především tím, že kromě jižních států se ty ostatní staly vždy hned po svém vzniku členy USA a k placení používali všichni hned od začátku dolary. Méně pravdivé je tvrzení, že v USA mají angličtinu jako úřední řeč nebo že se všichni domluví anglicky. V USA úřední řeč zavedená není a na Floridě dost lidí umí pouze španělsky či afrikánsky, anglicky nikoliv, v Louisianě se zase dosti mluví francouzsky. Také bychom si měli všimnout toho, že i když Češi rádi sedí doma na rodné hroudě, tak třeba Poláci jsou mnohem víc do světa, a tak se nelze divit, že je hromada pracovníků polského původu v Anglii a u nás jsou jich plné kostely na pozici kněžích.
Citace 3: Jak argumentuje bývalý prezident Bank of England Mervyn King v knize Konec alchymie: peníze, bankovnictví a budoucnost globální ekonomiky (2016), evropská měnová unie je nejambicióznější projekt podniknutý v měnové historii. Neexistuje úspěšný příklad měnové unie mezi nezávislými státy bez politické unie. Všechna politická rozhodnutí samozřejmě nesou rizika. Ale ne všechna provedená rozhodnutí ústí v pokrok.
Rozbor 3: Tak tady se celkem logicky autor nemýlí. Opravdu funkční a bezproblémové peníze budou v EU až s jejím zfederalizováním. Než se tak ale stane, je potřeba překlenout celkem bolestivé období, kdy si jednotlivé státy osahají tento společný trh a následně zkonstatují, že bez federace se nepřenesou přes rozdíly v jednotlivých zemích. . Proto je logické, že se nejprve zavede společný trh, a ten teprve namoderuje společné peníze a ty si pak vynutí federaci. Zároveň ale platí už dnes, že společný trh EU funguje, protože ani v jedné zemi není nedostatkové zboží, ani nejsou příliš rozpohybované ceny za konkrétní zboží v jednotlivých státech. Problémem naopak jsou národní vlády, které mají sklon k utrácení peněz a k zadlužování, tento problém by federace odstranila tím, že by jednotlivým státům uhradila základní potřeby země z federálních prostředků. Minimální konfigurace státu obsahuje společné peníze, společnou obranu a společnou zahraniční politiku.
Na závěr dáme ještě medailonek autora: https://khp.vse.cz/doc-phdr-ing-marek-louzek-ph-d/
