Dnes navážeme na první díl mé cesty do Mnichova, kde jsme s vyprávěním skončili v mnichovské letištní hale.
1. Letištní hala.
Už při přistání jsme zažili tři překvápka, jedno, že se dost dlouho čekalo na přistavení schůdků, to druhé, že hala letiště je postatně větší, než je pražské, a za třetí, že je dost nepřehledné.
2. Hledání stanice S-Bahnu
Už při zběžném obhlédnutí haly letiště jsem zjistil, že konce nejde dohlédnout, a že mám před sebou něco mnohem většího, než je pražské letiště. Zkusmo jsem tedy zkusil jít stále rovně s tím, že se někde objeví směrovník ke stanici S-Bahn, odkud jezdí rychlovlak do centra Mnichova. No, často se objevovaly cedulky s nápisem Ausgang, což znamená východ, ale nikdo nepřipsal, kam se tudy vyjde. Když jsem ušel asi půl kilometru, narazil jsem na vlak, který projíždí mezi dvěma halami letiště, a který je zcela zdarma pro pasažéry aerolinek. Tak jsem to zkusil, na vlaku nápis Shuttle, jezdí to po takové zvláštní kolejnici, která je jenom jedna a doba jízdy do druhé haly asi 2 minuty. Když jsem tam dojel, i tam jsem začal pátrat po cestě na S-Bahn, ovšem také nikde nic. Nakonec jsem se poptal místních, ti mi doporučili jet zpátky a držet se směrovek Ausgang. To jsem nakonec udělal, což byla rada nad zlato, protože jsem došel ke dveřím, kde byl známý modrý emblém se zlatými hvězdami a upozornění, že vstupujeme na území EU a ať máme u sebe ID Card nebo Parsport. Vzhledem k tomu, že jsem euroobčan a stačí mi pro pobyt v Německu občanka, jsem neváhal a otevřel dveře. Vešel jsem do haly, kde už konečně byly i směrovky na S-Bahn. Vzhledem k tomu, že už jsem měl docela hlad, protože prohledávání haly zabralo hodinu a půl, jsem se šel najíst a poté již začal hledat způsob, jak se zakoupí jízdenka na mnichovskou MHD.
3. Odjezd do Mnichova.
Po příjemném obědě v přilehlé restauraci jsem začal řešit, jak si zakoupit lístek na MHD. Dopravní mnichovský systém se jmenuje MVV (Münchener Verkehr Verbund) a lze na něj zakoupit lístek jak v automatech, tak i v mobilní aplikaci. Zkusil jsem nejprve mobilní aplikaci, ale ta selhala na tom prostém faktu, že české platební karty nejsou homologované na německé snímače karet, a karty selhaly rovněž i při pokusu o zakoupení příslušného lístku v automatu. Nakonec nezbylo nic jiného, než použít hotové peníze, kde ovšem vyvstal další problém, že jsem měl u sebe jenom padesátieurovky, které ovšem stroj nebere. Naštěstí hned vedle automatu byla otevřená pobočka Erste Sparkasse, tak jsem poprosil o "Change", načež mi bylo promptně vyhověno, a s menšími nominálními bankovkami jsem u automatu konečně uspěl a zakoupil kýžený lísteček na 1 den s platností do 6 do rána následujícího dne a s pásmovou platností Letiště, což je zóna 6 až po zónu M, což je Mnichov celé město. Nezbylo už nic jiného, než se odebrat na Bahnhof a nastoupit do S-Bahnu, který v příjemném 5-ti minutovém taktu odjíždí směr München Hauptbahnhof. Nasedl jsem tedy do vlaku, a po příjemné asi 45-ti minutové jízdě jsem se vydal směr hotel vyřídit si již zabukované a zaplacené přespání.
4. Ubytování.
Takže po projetí z letiště přes centrum města jsem se dostal S-Bahnem, metrem a místním busem k hotelu na Ingostädter Strasse, kde proběhlo celkem bezproblémové ubytování. Zajímavostí v těchto hotelech je, že vám od ničeho nedají klíče, ale namísto toho dostanete kartičku na otevírání dveří od vašeho pokoje, která funguje také na rozjetí výtahu, který s vámi bez této karty nekomunikuje a nenavolí vám patro. Po ubytování a lehké svačince jsem se vydal do zlatého hřebu mojí cesty, totiž návštěvy muzea BMW, ale o tom vám napíšu zase za týden ve třetí části.
