Protiraketová obrana – další dějství.

"Nechtěný" výrok prezidenta Baracka Obamy, který byl zachycen bez jeho vědomí při rozhovoru s ruským prezidentem Dmitrijem Medvědětem v průběhu summitu v Soulu, a který se týkal dalších perspektiv budování protiraketového "deštníku" naznačuje, že tento projekt začíná dostávat "druhý dech".

Pojďme se však vrátit trochu do historie, a to do 80-tých let minulého století. Tehdejší Reaganova administrativa odstartovala Strategickou obrannou iniciativu (SDI), která je známa také pod označením Hvězdné války. Smyslem projektu bylo vytvořit systém, který by chránil USA před raketovým arzenálem SSSR. Jeho páteří měly být speciální družicové lasery. Projekt byl však velmi finančně, technologicky a zejména časově náročný. Posléze byl změněn na projekt obrany prostřednictvím balistických střel - Ballistic Missile Defense. V souvislosti s odzbrojovacím procesem ve druhé polovině 80-tých let se od něho dočasně upustilo.

Jeho renesance nastala koncem 90-tých, kdy tzv. Rumsfeldova zpráva konstatovala, že několik zemí bude, v blízké budoucnosti, schopno vyvinout balistickou střelu, která může ohrozit území USA. Jednou ze zemí, která byla zmiňovaná ve zprávě, byla Severní Korea. Zpráva dala impuls k „oprášení“ projektu Ballistic Missile Defence. Události 11.9. 2001 a následný boj proti terorismu dalo protiraketové obraně další význam. USA nabídly evropským zemím možnost účastnit se tohoto projektu, jako určitou kompenzaci za jejich pomoc v boji proti Al Kajdě. Projekt tak doznal celosvětového rozměru, jeho podstatou nebylo chránit pouze teritorium USA, ale také území spojenců a spolu s ním i jednotky  operující kdekoliv ve světě.  

Budování evropské větve Missile Defence však neuniklo pozornosti Ruska, které v ní vidělo spíše ohrožení své bezpečnosti, než ochranu proti tzv. Rogue States. Zejména druhé Bushovo období bylo provázeno „diplomatickými přestřelkami“ mezi oběma státy na toto téma. Paralelně s tím začíná také NATO budovat svůj systém protiraketové obrany. Jeho smyslem je chránit území členských zemí před balistickými raketami a také operující alianční jednotky. V rámci tohoto projektu spolupracuje NATO i s Ruskem. NATO Missile Defence se stala určitým kompromisem, jak "vtáhnout" Rusko do tohoto procesu a zmírnit jeho konfrontační postoj k celé věci. 

S příchodem Baracka Obamy Spojené státy „dočasně ustoupily“ ze svých pozic a soustředily se na další kolo odzbrojovacího procesu. Zejména rétorika v průběhu Pražského summitu naznačovala, že protiraketová obrana přestala být žhavým tématem a její hlavní aktéři budou vyvíjet úsilí jiným směrem. Současné události nás však začínají přesvědčovat o opaku. Je zcela zřejmé, že protiraketová obrana, ať už bude v Bílém domě Barack Obama a nebo jeho republikánský protikandidát, bude zase plnit titulky světových médií.

Pentagon již podnikl konkrétní kroky, ještě v letošním roce předpokládá rozmístit radary v jižní Evropě. Probíhají jednání s evropskými partnery o rozmístění raket. Počítá se s dislokací protiraketových střel v Rumunsku v roce 2015 a v roce 2018 v Polsku.

Ovšem ani Rusko nezůstává mimo dění a kromě kooperace s NATO, zahájilo budování svého vlastního protiraketového systému, jehož základní prvky by měly být dobudovány v letech 2017 a 2018. Na začátku května se také v Moskvě uskuteční mezinárodní konference k otázkám protiraketové obrany, na kterou jsou pozvání i nejvyšší představitelé Aliance. Další signál v této věci nepochybně vyšle i květnový summit NATO v Chicagu. Ať už se vývoj bude ubírat jakýmkoliv směrem, máme tu další téma, které bude nepochybně hýbat světovou diplomacií v nadcházejícím období.