A už opět nastává čas hojnosti pro všechny milovníky filmové tvorby. Vzrušení z nadcházejícího týdne stoupá ke svému vrcholu, aby pak vytrskl gejzír nadšení a otevřené přijímání všeho, co festival přinese.
Sluneční paprsky už konečně zlepšují náladu všedního dne, laskavě hladí a kouzlí ve tvářích kolemjdoucích. Jedno finále vystřídá druhé Finále. Sportovní a euforicky prožívané finále hokejových Indiánů, vystřídá velký kulturní svátek: filmový festival Finále. Pro Plzeň jeden z vrcholů na poli kulturně uměleckého.
Již několik let jsem vašnivým filmovým fanouškem a nadšencem, který ve filmové tvorbě vyhledává ohromný umělecký, společenský i politický potenciál. Filmová díla dokážou skloubit mnoho prvků, vzbuzují emoce, soucit, znervozňují, burcují, baví, provokují, ohromují, sdělují. Snaží se něco říci, něco předat, varovat, křičet, rozesmát, pohladit, či zesměšnit. A filmový festival Finále Plzeň je příjemnou příležitostí pro ponoření se do tohoto velmi mocného druhu umělecké činnosti. Je to svátek pro všechny, kteří jsou laskavou atmosférou festivalu provázeny po posledních výtvorech českých filmařů, do její historie, i do nahlédnutí zahraniční tvorby.
Letošní ročník, celkově již dvacátýšestý, má mnoho lákadel. Deset soutěžních celovečerních snímků a na dvacet dokumentů z české tvorby posledního roku. I s filmem Ve stínu, vítězným dílem Českých lvů. Ale i další česká tvorba mimo soutěžní kategorie. Provokativní projekty svérázných pánů Remundy a Klusáka. Vzdání pocty Ester Krumbachové, Břetislavu Pojarovi a Pavlu Kohoutovi. Nostalgicky hřejívé ohlednutí do tvorby Jiřího Menzela. Či okénko do německé tvorby, která tradičně drží vysoký standart kvalitní filmové tvorby.
Ale i autorská čtení, besedy, koncerty. Dorazí mnoho osobností: třeba režiséři Hřebejk, Menzel, Jakubisko, Strach, či Herz, herci Liška, Matonoha, či Medvecká. Nabízí se zajímavá setkání, která v Plzní vynikají svou nepředstíranou srdečností, bezprostředností a upřímností.
A tak, od neděle do další soboty, nástává pravý ráj pro milovníky filmových děl. Kdy se, s otevřeným okem a rozevřenou dlaní, mohou snažit uchopit to nezaměnitelé kouzlo a půvab, myšlenky a výroky, díla i tvůrce, čas přítomnosti i minulosti.
Konečně opět nastává čas vyjímečnosti.
Howgh, tomtomtoma
