Letošní ročník Finále Plzeň se blíží ke svému vrcholu v podobě předávání cen těm šťastným, kteří nejvýraznějším dojmem oslovili porotce v již tradičních soutěžních kategoriích. To mě přivádí k úvaze o tom, jaký byl.
Již s předstihem se proklamovalo, že za uspořádáním letošního ročníku stojí jiný tým. To je naštěstí jen částečná pravda. Hlavní organizátor a iniciátor pořádání festivalu Finále byl z neustálého koloběhu příprav a shánění finančního krytí energicky natolik vyčerpán, že na další pokračování neměl dostatek sil a vůle. Naštěstí převážná většina organizátorů má s tímto projektem zkušenosti. A tato nová změna jim umožnila pouze přivést své nápady k životu, který, až se po prvních nesmělých krůčcích rozkouká, rozkvete do pestrobarevné krásy.
Obstarávání financí na kulturní projekty je všeobecně velmi složitý běh na dlouhou trať a běžec nemá nikdy jistotu, zda a jak se dostane k cíli. Je to záležitost, která vyplavuje adrenalin, přináší rozpaky, pocity zoufalství a stavy desiluse. Ale také se dostavují dílčí vítězství a konečný výsledek, po kterém přichází zasloužený odpočinek.
A tak jako každý rok přijeli do Plzně hvězdy, hvězdičky, pracanti a úspěšní lidé z českého a slovenského prostředí filmového průmyslu. A samozřejmě i z jiné ciziny. Tak jako každý rok se ti nejvýznamnější z nich fotili před stěnou slávy pro trvalou vzpomínku na jejich pobyt tam, kde mohou vychutnávat zasloužené projevy uznání své práce. Tak jako každý rok je obyčejný člověk může potkat na stejných schodech, ve stejné místnosti, u stejného kavárenského pultu, u stejného stolu. Tak jako každý rok jim může potřást rukou a položit otázky, pokud dokáže překonat svůj přirozený ostych a nedůvěru z možné možnosti setkání.
Co se na letošním ročníku opravdu povedlo, je využití i jiného prostoru k promítání, než jsou tradiční sály Měšťanské besedy. A tak se mohlo zajít do duchovního stánku Českobratrské církve evangelické Korandova sboru na slavné a oblíbené české herečky v mezinárodních filmových dílech. A podařilo se také využít jedinečný areál DEPO2015, který byl ke svému současnému kulturnímu určení zprovozněn před jedním rokem při příležitosti prestižního pořádání akce Plzeň – evropské hlavní město kultury. A opět se po dvouleté přestávce mohl návštěvník festivalu potěšit rytmem a tónem v rámci doprovodného programu hudebních koncertů.
Za výjimečné považuji letošní workshopy a panelové diskuse ve stále oblíbenější sekci Industry days. Kde jinde lze nasbírat inspirativní podněty a znalosti pro práci scénáristy, či dramaturga? Kde jinde lze nahlédnout pod pokličku filmové práce, jejího vývoje a výsledků? Kde jinde lze hovořit s profesionály, kteří mají s touto prací mnoho zkušeností i úspěchů? Kde jinde lze nakouknout pod filmařskou pokličku.
Rád a s nadšením jsem navštěvoval tento ročník Finále Plzeň. Potkával jsem své dávné kamarády a druhy z dětských a školních let. Někteří se pohybují v akademických kruzích, další v politických a jiní v těch uměleckých. Navečer spolu popíjíme skleničku lahodného vína, nebo opojného piva. A debatujeme. Dotýkáme se metafyzických otázek života, probíráme se povinností morálky, oslavujeme krásy života, lamentujeme nad tíhou životního uspořádání, trumfujeme se navzájem novinkami ze světa umění. A především debatujeme o filmech a hádáme se o jejich kvalitách, vzestupech a nepříjemných pádech. Snažíme se uchopit každý jednotlivý detail, který haníme i vynášíme do výšin hvězdného prachu nebe. Rozebíráme, přebíráme, vybíráme, nabíráme. Po kouskách i v celku, v omezeném i v tom globálním měřítku naší vlastní malosti i jedinečnosti zároveň. Škorpíme se, snad někdy i tlumeně křičíme, štěkáme, hartusíme, smířlivě brbláme a zlovolně koulíme očima, abychom se vždy nakonec loučili s přívětivým úsměvem.
Tento ročník je sice podobný předchozím. Ale je zároveň zcela jiný. Tím není myšleno nové logo a nový formát. Ale ta příjemná a laskavá energie, která vesele halasí na každého, který zavítal na filmový festival Finále Plzeň 2016.
Jsem šťasten, že znovu svěže dýchá a nadechuje se snad k vznešenějšímu způsobu života, který si po právu zaslouží.
