Nejen všem monarchistům v Česku je třeba dávat za příklad situaci okolo současného moskevského starosty Lužkova. Ke starostování se dostal v roce 1992 (Jak asi v Rusku?) a protože v těchto funkcích bohužel není něco jako dvakrát a dost (ostatně bohužel ani v Česku), vládne Moskvě dodnes. Jeho formální moc údajně vždy končila při přechodu moskevského dálničního okruhu, nicméně o té neformální toho už tolik nevíme. Jeho případným odchodem (Kvůli znelíbení se Kremlu??) by mohl nastat kolaps v 10 miliónovém městě, které je tvrdě provázáno korupčními a protekčními vztahy. Je zvláštní, jak se v případě záměny korupce za protekci podobají totalitní režimy s monarchií…
Podobné situace jsou směrem na východ od nás a vypadá to, že bohužel i částečně u nás, jaksi všudypřítomné. Existuje z toho cesta ven? Existuje cesta ven u států, které ještě demokracii nemají dostatečně zažitou? Podle Masaryka je to 50 let. Ano, je obtížná, ale dá se zvládnout, když:
1) Nebudeme trvale likvidovat naše elity a uděláme vše proto, aby neodcházeli z důvodu perzekuce či (dnes zejména) z důvodu směšného finančního ohodnocení. Tyto elity co nejvíce zapojit do veřejných rozhodnutí. Odbornost upřednostňovat před politickou (z)vůlí.
2) Budeme trvale a dlouhodobě vzdělávat obyvatelstvo - studenti se tak setkají s více názory a lidmi, kteří je mohou ovlivnit a zasít tak v nich seménko vlastního uvědomění a demokratických názorů.
3) Budeme oceňovat slušnost a jednání na úrovni. Televizní moderátoři budou v přímém přenosu pojmenovávat jednání politiků jako neslušná a do diskuze se nehodící (porovnání našeho oranžového publika a britských předvolebních diskuzí Browna, Camerona a Clegga ). Dávat více prostoru pro veřejná vystoupení předním vědcům a významným kulturním osobnostem.
4) Co nejvíce omezovat stát a státní byrokracii. V boji proti korupci se poučit z každého případného podezření (Jakpak asi dopadne aktivita Americké obchodní komory po volbách?). Nepolevovat v informování o podivných zakázkách. Zmiňovat neustále dokola jména těch, kteří figurují v podivných kauzách. Tak dlouho, dokud neodejdou – ať je tu nemáme 18 let.
