Londýn není úplně vhodným příkladem pro Prahu. I když, jak v čem.

Vyřešení dopravy ve městě tak, aby odpovídala nejmodernějším nárokům na rychlost, kvalitu i životní prostředí, je už od počátku koncentračního procesu obyvatel do měst a rozvoje automobilismu velmi těžký oříšek. Dokonce tak těžký, že v podstatě nelze vytvořit jednoduchý recept směřující k optimálnímu stavu. Každé město má navíc svá nepřenosná specifika, která vyžadují vlastní inovativní přístup.

http://img.dailymail.co.uk/i/pix/2007/04_01/parkwardenG1705_468x

Rovinatá města jako Kodaň mohou vsadit na cyklistickou dopravu. Používání kol vyžaduje v těchto městech pouze mírné nepohodlí a naopak znamená spoustu výhod – kvalitnější životní prostředí, ale i životní styl obyvatel.

Na opačném konci pomyslné osy stojí města detailně urbanisticky naplánovaná tak, že v nich nedojde k dopravnímu kolapsu ani v důsledku přesycení automobily. Takováto města se dnes hledají velmi těžko, avšak jako příklad by mohla sloužit jihoamerická Brasilia. Svého času ambiciózní, ovšem z dnešního pohledu spíše nepovedený projekt však rozhodně není příkladem pro starobylou Prahu s křivolakými a úzkými uličkami a zástavbou vznikající v průběhu mnoha staletí.

Pro pražské politiky a zejména pro pana primátora se do jisté míry stal vzorovým městem Londýn. Tedy město, kde na rozdíl od Prahy žije podle počtu obyvatel téměř celá Česká republika. Navíc město známé spíše svými dopravními problémy než klady. Podrobnější pohled navíc ukazuje, že Praha přebírá spíše ty zápory. V kapitole první se nejprve podívejme na dopravu v klidu.

Londýn

Běžné parkování je v Londýně možné za poplatek víceméně kdekoli. V centrální části je doba většinou omezena maximálním počtem hodin. Rezidenti mají svá osobní místa, na kterých mohou oni sami umožnit krátkodobé parkování svým hostům. Většina domů má garáže. Lidé jsou velmi všímaví k parkování a dlouhodobě zaparkované či podezřelé vozidlo ihned hlásí policii.

Pokuty za špatné parkování má v Londýně na starosti speciální četa tzv. „traffic wardens“. Nikoli policie, která řeší důležitější věci a nekazí si tak svou velmi dobrou pověst ochránců veřejného pořádku. Předpisy jsou velmi striktní, jediné kolo na chodníku už znamená, že bude majitel vozidla platit pokutu. Odtah auta se však děje pouze velmi výjimečně a na opravdu závažných místech.

Parkoviště typu P+R jsou u konečných, avšak i ostatních stanic metra. Jsou hojně využívaná a na Londýnské poměry nikterak drahá. Bohužel i konečné stanice metra jsou častokrát lokalizovány uvnitř města tak, že i pouhá cesta k nim zabere dost času. V okolí těchto P+R parkovišť je však znemožněno jakékoliv další parkování pro nerezidenty.

Praha

Praha také buduje parkoviště P+R, ztěžka a pomalu. Co však zcela chybí je stejně jako v ostatních případech pražské dopravní politiky komplexní pohled na problematiku. Jejich existence musí být podepřena nemožností parkovat v jejich okolí (pro nerezidenty), jinak hrozí zahlcení blízkého okolí stanic osobními automobily.

Pokuty za špatné parkování tvoří hlavní náplň činnosti městské policie. Auta jsou odtahována jednou soukromou firmou. A to i na místech, kde auto sice stojí v zákazu, ale jinak provozu nebrání. Odtah se děje do pár minut. Odtah na vyžádání, pokud automobil blokuje Vaši garáž, se děje v řádu hodin.

Parkovací zóny jsou na některých místech šikanující. Obyvatel jedné části Prahy nemůže parkovat v jiné části. O víkendech zejí ulice prázdnotou, ale stále se tam nedá parkovat. Parkovací politiku si určují městské části, čímž dochází k situaci, kdy je ulice hranicí rozdělena na část s auty a bez aut. Je třeba maximálně ujednotit systém a odebrat tak tuto pravomoc městským částem. Je třeba totálně rekonstruovat stávající modré zóny? Ponechat rezidentům jejich privilegia ve večerních a nočních hodinách. Podnikatelům a nerezidentům umožnit v těchto místech přes den za poplatek stát? Odstupňovat systém v zónách od centra města, nikoli podle městských částí. Odtahy provádět jen v případech, kdy dopravní prostředek brání provozu.

Zrovna u dopravy v klidu by se Praha mohla něčemu v anglické metropoli přiučit. A co v případě individuální dopravy? To až v příští kapitole.