Nejen ve velmi dobré publikaci Inventura hodnot (L. Prudký a kol.) lze dohledat, že vzdělanější volí v Česku spíše pravici, zatímco v USA naopak „levici“. Uvozovky jsou zde namístě, neboť ona totiž není levice jako levice.
Vzhledem k tomu, že každá diskuze vede v dlouhodobém horizontu spíše ke „středové orientaci“, je patrné, že naše politické spektrum je od pomyslného středu (velmi obtížně stanovitelná hodnota) významněji vlevo než ve Spojených státech. Útěk od klanu Bushů směrem k prezidentu Obamovi má spoustu dalších důvodů, nicméně pohled voličů republikánů na demokraty je z českého pohledu až neuvěřitelný. Nazývají je budovateli socializmu. Naopak z našeho pohledu je dřívější neexistence všeobecného zdravotního pojištění neuvěřitelně nesolidární. Taktéž více vyrovnané rozpočty v Česku sestavuje pravice, zatímco v USA levice.
O tom, že naše levicové strany jsou podle navrhovaných řešení společenských a ekonomických problémů značně zatlačeny vlevo svědčí snad nejlépe jejich předvolební rétorika. Typickým příkladem je návrh ČSSD na naše „solidární zdravotnictví“. Není však větší solidarita se skládat na opravdu potřebné drahé operace pro ty nejpotřebnější než na prášky snižující teplotu a proti kašli? Argument, že jde obojí, neobstojí – je to totiž na dluh. Protože pak už nezbývá žádný prostor pro jakákoliv výsledku schopná řešení, uchylují se strany k populismu.
Občas to vypadá, že i německá SPD je více vpravo než naše ODS. Zajímavá je v tomto ohledu také současná politická situace v předvolební Anglii. Vzdělanější část populace se nejvíce přiklání ke středové straně liberálních demokratů Nicka Clegga. Podobně můžeme hádat, zda nám pomůže tlak na posunutí průměru vzdělávání až směrem k titulům Bc. V opačném případě jsme opravdu vlevo jaksi přirozeně, nezměnitelně.
