Na 5. schůzi 13. funkčního období Senátu jsme s mými kolegy projednávali novelu Soudního řádu správního, jež rozšiřuje institut nepřijatelnosti kasačních stížností.
Na začátek je třeba vysvětlit, jaký je u kasačních stížností rozdíl mezi nepřijatelností a odmítnutím.
Je-li výsledkem soudu rozhodnutí o nepřijatelnosti kasační stížnosti, samotné rozhodnutí o nepřijatelnosti musí být řádně odůvodněno. A to proto, aby subjektu bylo zřejmé, na jakém základě soud rozhodl. Tedy k jakým skutkovým závěrům došel, a na základě čeho. Kdežto u odmítnutí kasační stížnosti nemusí být odůvodněno.
Musím také důrazně připomenout, že rozšíření nepřijatelnosti jednoznačně neznamená paušální odmítání kasačních stížností. Cílem rozšíření nepřijatelnosti je racionalizace přezkumného řízení soudu tím, že dojde k identifikaci a následnému odfiltrování neustále se opakujících kauz, které zbytečně zahlcují a vyčerpávají soudy.
Novela Soudního řádu správního zahrnující rozšíření nepřijatelnosti kasačních stížností představuje poslanecký návrh, na němž od počátku v odborné veřejnosti nepanovala shoda. Tato překážka byla odstraněna po společné odborné diskuzi do níž se zapojili zástupci Nejvyššího správního soudu a komor advokátů a daňových poradců. To považuji za důležité, původní návrh byl sice odvážný, mohl ale také být velmi nebezpečný.
Musíme myslet na to, že soudci jsou stále jenom lidé. A lidé dělají chyby. Proto jsem rád, že došlo na základě odborné a velice erudované debaty k nápravě situace.
Institut nepřijatelnosti kasačních stížností se nám například velice osvědčil v souvislosti s procesem udělení azylu, kde funguje již od roku 2006. Potvrdilo se nám, že Nejvyšší správní soud postupuje velmi svědomitě a zodpovědně. Výsledky mluví samy za sebe, Ústavní soud nezrušil ani jedno z dosavadních přibližně 6000 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v této problematice.
Součástí novely je samosoudcovské rozhodování. Pro náš soudní řád to není nic neznámého ani nového. Právně jednodušší případy budou svěřeny jednomu soudci, složitější případy budou ponechány tříčlennému senátu. Před jednoho soudce se typicky dostanou stále se opakují případy. Jedná se o jednoduché případy, žádné významné a komplikované kauzy. Obavy z možného oslabení justice tedy nejsou na místě.
To samé platí pro obavy z možného porušení ústavnosti. Nepřijatelnost neodporuje českému ani evropskému ústavnímu pořádku. Je v souladu s právem na spravedlivý proces, judikaturou Ústavního soudu i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.
Já jsem rozšíření institutu nepřijatelnosti kasačních stížností podpořil. Na rozdíl od původního návrhu je pro mě v současné podobě návrh přijatelný. Kvituji snahu ulevit příliš zatíženým soudům, díky které budeme mít rychlejší, efektivnější a spravedlivější soudnictví. Nyní odpadne zbytečná zátěž spojená s opakováním předem známých odpovědí.
