„Vaše zbraně dělají náš mír!“

Jednoho listopadového večera roku 2016 (přesněji 15. 11. 2016) jsme s manželkou přistáli v Tel Avivu a shutlle busem se přesunuli do Jeruzaléma.

Překvapila nás zima, která tu na rozdíl od Tel Avivu večer vládla (má to jednoduché vysvětlení – nadm. výška Jeruzaléma je 754 m n. m.)Po checkinu v hotelu jsme odložili zavazadla na pokoj a šli si před hotel na začátek našeho dobrodružství zapálit cigaretu, abychom si zhruba probrali náš plán pro příštích 8 dní. Před hotelem se fotil mladý pár. Náhle mě mladík požádal nejprve hebrejsky (jak jinak vždyť Golan je v Izraeli naprosto běžné příjmení, a to nehovořím ani o Golanských výšinách), poté anglicky, abych ho s jeho manželkou společně vyfotil. Prý mají druhé výročí svatby (měli oba tak kolem dvaceti).Když jsem na jeho otázku, odkud jsme, odpověděl, že z České republiky, mladík se úplně rozzářil.Česká republika je podle něj fantastická, protože má nejlepší zbraně na světě. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsem pacifista a že se o zbraně vůbec nezajímám. Začal mě přesvědčovat, že naše zbraně jsou velmi kvalitní, že jsou úžasné i technicky. On že je strojní inženýr a že je našimi zbraněmi fascinován.Když mě ani těmito argumenty nepřesvědčil, začal z jiné strany. Že v Izraeli žije řada Palestinců, kteří si přejí smrt židů a že i díky našim zbraním on i s manželkou je zatím naživu. Jeho poslední věta doslova zněla:„Vaše zbraně dělají náš mír!“A my si najednou uvědomili, že jsme v jiném světě a že i my můžeme každou chvíli zemřít, ale nezemřeme možná právě kvůli našim českým zbraním, které jsme dodali izraelské armádě. To už také navždy změnilo náš pohled na zbraně a jejich použití.Do Izraele jsme odjížděli jako klasičtí čeští lidé zmítaní obavami o cokoliv, když jsme však v Izraeli viděli odvahu, odhodlání, radost a klid místních lidí, kteří i přesto, že každou chvílí mohou přijít o život, jsou šťastní a spokojení, vrátili jsme se do naší vlasti jako noví a nebojácní lidé. Tuto zkušenost bych velmi přál všem, i když vím, že každý nemá tu možnost se jenom tak sebrat a do Izraele odjet.Proč to tady vlastně píšu? Protože heslo „Vaše zbraně dělají náš mír!“ dnes v době války zuřící na Ukrajině platí dvojnásob. Pokud jej pak budeme parafrázovat, tak přesněji „Naše zbraně dělají jejich mír!“ (byť jen ten budoucí). Pokud někdo napadne jakýkoliv stát, navíc naprosto bezdůvodně, určitě mu nemůžeme pomoci tím, že budeme prosit agresora, aby přestal. Je to stejné, jako kdybychom prosili Palestince, ať na židy nepáchají atentáty, nebo kdybychom prosili členy Islámského státu, ať neútočí na civilní obyvatele. Násilí lze zastavit pouze násilím, agresora jedině účinnou obranou, která však není bez zbraní možná. Vzkazuji tedy všem těm, kteří tvrdí, že tím, že dodáváme zbraně na Ukrajinu, podporujeme válku, ať jdou ze samostatné Ukrajiny vyhnat Putina slovy, arabské džihádisty ať umlčí holubicí a Islámský stát ať rozeženou květinami. Jsem zvědav, jak budou úspěšní. Holt, hubou umí mlít dnes každý…