Ústavní soud nebo třetí komora Parlamentu

Až příliš často v posledních letech Ústavní soud (ÚS) ruší zákony přijaté Parlamentem ČR. To samozřejmě může znamenat a velmi často znamená, že přijaté zákony jsou chybné, nebo při jejich přijímání došlo k procesní chybě, ale velmi neodbytně se nabízí několik úvah o roli ÚS.

V dnešní době, kdy opozice má v zásadě nulovou toleranci k návrhům koalice (míněno obecně již od roku 2002), se stává tradicí, že každý důležitý zákon, který výrazněji mění fungování státu, končí po té, co jej koalice prosadí v Parlamentu, u Ústavního soudu a tedy zákon de facto schvaluje ještě nová, nikým nevolená (míněno voliči) komora Parlamentu a to bez možnosti odvolání, jako konečná instance.

Českou republiku, jako demokratický stát čeká celý proces legislativních změn, které nutně v jeden rozhodný okamžik vyústí v zásadní novelu Ústavy ČR, a proto se nabízí velmi prostá logická úvaha:

Novela ústavy a priory nebude nikdy odpovídat současně platnému znění toho dokumentu a pravděpodobně bude v rozporu a tedy každá stížnost u ÚS na novelu Ústavy je opodstatněná a ÚS by ji měl vyhovět? Pak je ale v zásadě nemožné Ústavu novelizovat.

Úloha Ústavního soudu je založena na následujícím článku Ústavy:

Článek 83

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Velmi široká definice o to horší, že v rámci této úlohy má Ústavní soud právo rušit zákony, vyhlášky a jiná nařízení, čehož hojně využívá.

Nyní si velmi pozorně přečtěte následující článek Ústavy:

Článek 9

(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Velmi volně vyloženo – pokud Ústavní soud, který je jako jediný oprávněn vykládat Ústavu, dojde k závěru, že příslušná novela Ústavy, či Ústavní zákon, či pouhopouhý obyčejný zákon mění podstatné náležitosti demokratického státu, může příslušný dokument zrušit. Změna Ústavy, které ze své podstaty vždy bude měnit principy demokratického státu, může být ÚS zrušena. V principu každý nový zákon něco mění na současném stavu našeho demokratického státu.

Napadá mne otázka, na kterou by mne zajímala fundovaná právní odpověď. Představme si hypotetickou situaci, že bude Parlamentem potřebnou Ústavní většinou v řádném legislativním procesu schválena novela Ústavy, která ruší Ústavní soud.  Následně bude podána ústavní stížnost na tuto novelu.

Může vůbec v ten okamžik platně zrušený ÚS zasedat a rozhodovat? Bude toto rozhodnutí validní? Co když tento Ústavní soud tuto novelu zruší na základě článku 9, neboť podstatně mění náležitost demokratického státu? Máme vůbec nějakou možnost změnit Ústavu na základě ústavní většiny, nebo referendem, protože vždy se může najít někdo, kdo podá stížnost s tvrzením, že došlo k porušení článku 9?

Rád bych připomněl i Ústavnímu soudu jiné dva články Ústavy ČR.

Článek 2

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Článek 15

(1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
(2) Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Bylo by vhodné, aby Ústavní soud měl zejména do budoucna na paměti, že nikoliv on ale Parlament ČR je ten, kdo je nositelem zákonodárné moci, a začal odmítat roli třetí komory Parlamentu, kterou mu přisuzuje opozice. Další možnost bude mít při avizované ústavní stížnosti ze strany ČSSD na reformu zdravotnictví (nadstandardní výkony).

Na závěr bych dodal, že i současný „tříkomorový“ Parlament je dalším důvodem, proč naše Ústava potřebuje velmi nutně zásadní změny. Článek 9 bod 2 by  si jistě také zasloužil pozornost  zákonodárců.