Proč a za co se vlastně stávkuje?

Myslím, že článků o tom, zda je stávka oprávněná či nikoliv, kdo má, či nemá, právo na stávku již bylo napsáno dost. Snad každý se vyjádřil. Někdo na blogu, jiný v hospůdce u piva či ve frontě u pokladen. Přesto je dnešní stávka událostí, která si zaslouží pozornost, protože je potřeba si říci, proč a za co se vlastně stávkuje? Proč nebylo možné tomuto předejít? Či spíše bylo vůbec možné stávce zabránit? Zde Vám předkládám pár odstavců na toto téma.

Vždy, když se dějí významné či neobvyklé věci kolem mne, položím si jednu ze zásadních otázek dle římského práva – V čí prospěch se tak děje? (lat. „ Cui bono?“). Položme si ji dnes znovu a ptejme se na probíhající stávku, kdo z ní má prospěch?

Buďme k sobě upřímní – nejde o nic menšího, než o moc v tomto státě.

Začněme třeba odborářskými funkcionáři – opravdu si myslíte, že jim jde o všechny občany tohoto státu a že stávkují i za nás? Já osobně si to nemyslím, spíše bych řekl, že jejich motivem je prostý fakt, že za posledních 14 let přišli odbory o 80% všech svých členů. V roce 1997 uváděli odbory číslo 2,5 miliónu členů, zatímco nyní uvádí pouze 0,5 miliónu členů. Největší pokles byl zaznamenán v letech 1998 až 2006, tedy za vlád ČSSD, kdy jaksi nebyla přílišná aktivita odborů žádoucí, a tak odbory stály na okraji dění a ztrácely své členy, neboť nikoho nezajímaly. Čím nižší počet však je členů odborů, tím menší mají odborářští bossové vliv a moc a také menší rozpočet. Odborářští bossové jsou v zásadě velmi spokojení s příležitostí (v podobě slabé pravicové vlády) konečně na sebe strhnout pozornost medií a tak budou vyhlašovat stávky prakticky na cokoliv.  Jsem přesvědčen, že mimo 100%tní kapitulace vlády neexistuje prakticky žádný kompromisní návrh, který by byl ze strany odborů přijat a odvolána stávka. Odboráři chtějí být viděni a chtějí opět svůj díl moci.

Co třeba taková opozice z řad ČSSD? Ta, která volá po konstruktivním dialogu mezi koalicí a opozicí o celospolečenských reformách, který pak následně sama bojkotuje s tím, že když není přijat právě a pouze její návrh, nemusí se dialogu vůbec zúčastnit? Jaký má ČSSD ze stávky prospěch? Samozřejmě velký. Po té co nám všem vysvětlila, že bubáka jménem Řecko vytáhla zlá a ošklivá pravice zcela lživě a účelově z klobouku, a že naše státní výdaje jsou v pořádku a že je nutné dále budovat sociální stát, se nyní snaží postavit do čela celospolečenského odporu proti změnám, které nikdo nechce a nikdo nepodporuje. Je zcela nepodstatné, co říkají čísla a reální hodnoty. Zdrojů je dost, jak pravil moudrý Špidla, a pokud něco bude chybět, zaplatí to bohatí, protože rovná daň je sociálně nespravedlivá a je potřeba vrátit zpět spravedlivou progresivní daň, hřímá nový mesiáš sociálního blahobytu Sobotka. Nikoliv – ČSSD rozhodně nebude mírnit sociální napětí. Naopak, pokud to půjde, bude ještě přilévat do ohně, neboť nespokojený dav, který bude moci vést, je přesně to, co potřebuje a své cestě za mocí.

Největším paradoxem je ale fakt, že prospěch z probíhající stávky má i současná vládní koalice. Projděte si denní tisk za poslední týden – kauzy typu Bárta +ABL, Kočí, Vondra s celým Promopro se staly nezajímavými. Nebýt stávky, tak informace o tom, že Policie požádala Sněmovnu o vydání (zbavení imunity) Víta Bártu by plnila titulní stránky. A věcná diskuze o reformách pak už nezajímá vůbec nikoho. Lid dostal nový středobod svého zájmu – stávku a rozdělil se na příznivce a odpůrce 59% pro a 41% proti. Díky stávce má vláda i slušnou šanci sjednotit své značně prořídlé a rozmrzelé voliče, kteří si v dnešních dnech uvědomují, že může být i hůře, než za této vlády. Začínají totiž množit názory, že pořád je tato vláda to menší zlo, které nás postihlo. Ne, ani vládní koalice nemá zájem na smírném řešení. Její jedinou šancí je silný postoj vůči odborům a je si toho vědoma, protože jedině tak si udrží moc v tomto státě.

Sečteno a podtrženo – ke stávce muselo dojít, protože prakticky všichni kdo jí mohli ovlivnit, chtěli, aby se uskutečnila.

Ač člověk pravicový, musím říct, že by reformy měla provádět levice. Nikoliv proto, že by je udělala lépe, ale proto, že dokud bude levice všude vyprávět, že reformy nejsou potřeba, že není potřeba škrtat, šetřit a že stačí zdanit bohaté, dokud bude dávat lidem naději, že přijde nový ekonomický mesiáš z Lidového domu a učiní zázrak a zachrání náš sociální stát, pak nikdo těmto lidem nevysvětlí potřebnost reforem a ti budou protestovat a stávkovat, protože nevidí dále než do další výplaty a necítí aktuální potřebu cokoliv změnit. Pokud, ale s návrhy reforem přijde levice, je jistá naděje, že právě těm, co nyní protestují, konečně dojde, že žádný mesiáš není a zázrak nebude.  Obávám se, že naše levice není ale schopná ani tohoto.

Tento stát (jeho občané) je odsouzen k tomu, aby klesl na skutečné dno (ekonomické i morální) a teprve potom bude ochoten přijmout potřebné změny. Současná vláda je mohla provést ještě včas, každá další bude muset řezat ještě bolestivěji.

Mohu zodpovědně říci, že ze všech zúčastněných existuje jen jedna skupina, která nemá ze stávky prospěch – občané ČR, ať pracující, OSVČ, studenti či důchodci. Všichni svorně mají problém se dostat tam, kam potřebují. Snad jen dětem je tato stávka z duše jedno. Zaplať pánbůh.