Nekritika ČNB

Stalo se módou dnešní doby každé rozhodnutí (veřejné, či soukromé, o kterém se veřejnost dozví) řádně zkritizovat. A tak i rozhodnutí ČNB o devalvaci koruny vyvolalo velkou vlnu kritiky. Nikdy jsem neplul s proudem davu a tak marně čekáte, že i zde se ke kritice tohoto rozhodnutí přikročí. Zcela o své svévoli jsem se totiž rozhodl kritizovat kritiky.

Nečekám zrovna na díky a chválu (karmu) za takovýto článek. Bylo by velmi jednoduché napsat údernou kritiku ČNB, přidat trochu konspirací o tom, že to je účelová transakce, která mám pomoc jedné finanční skupině ušetřit velké investici, přidat ještě spravedlivé rozhořčení nad celým tím šlendriánem a posbírat za to vše zaslouženou karmu.

Ne, opravdu nebudu psát to, co chcete slyšet, budu psát pravdu, spíše tedy to, co já za pravdu považuji.

Pravda je, že kritiky nezajímá skutečnost, že ona transakce byla sice sjednána, ale ještě neproběhla, protože jí musí schválit antimonopolní úřad a peněžní toky proběhnou někdy na přelomu ledna a února, takže ona investiční skupina neměla žádný zájem na intervenci den po podpisu. Mediální „pravda“ už ale byla nastavena a rozumné argumenty jsou nezajímavé a nežádoucí.

Pravda je, že dokud ČNB „poslušně“ snižovala úrokové sazby, nikoho nezajímala a nikdo se nerozčiloval, že má levnější hypotéku či podnikatelský úvěr. Stejně tak nikoho nezajímalo složení bankovní rady a minulost jejich členů a ČNB měla důvěru lidí (snad jako poslední z ústavních orgánů). Jakmile se ale odhodlala k razantnímu rozhodnutí, okamžitě se objevují „zasvěcené“ články o tom, jak jsou členové bankoví rady napojeny na business a na kmotry, kdo kde v jaké firmě pracoval a to vše na závěr umocněno tím, že je všechny jmenoval „zloduch největší a arcilotr“ exprezident Václav Klaus. Probůh, každý někde pracoval, a pokud byl dobrý, dostal se do styku s podnikatelskou špičkou v ČR. A Klaus byl prezidentem 10 let, takže z definice musel jmenovat většinu (ne-li všechny) členů současné bankovní rady.

 Asi bych měl na tomto místě upozornit, že jsem jeden čas pracoval pro Českou pojišťovnu a svojí kancelář jsem měl hned vedle pana Kočárníka, jsem tedy zcela rozhodně napojen na šedé struktury českého podnikání a zasluhuji být mediálně lynčován. J

 Zajímavá pravda je, že mnoho současných kritiků rozhodnutí ČNB stejně plameně kritizují EU, že nepustí Řecko z eurozóny, přestože Řecko je v těžké recesi a jediné co mu může snad podle všech ekonomů pomoci, je návrat k národní měně a její následná velké devalvace, která zvýší jeho konkurence schopnost. Dle mého názoru je tato kritika oprávněná a Řecku z jeho hluboké ekonomické recese skutečně může pomoci jen devalvace národní měny. Jenže můj rozum nechápe (asi jsem málo pokrytec), že ti samí kritici nyní kritizují ČNB, když naordinuje naší ekonomice, která se ne a ne vymanit s mírné recese, stejnou léčbu (v mírnější podobě) a využívá tak možnosti, kterou díky české koruně máme. Jen se podívejte na historické články současných kritiků ČNB, téměř všichni někdy napsali článek o tom, že Řecku z recese pomůže právě devalvace. Ovšem ČR, která je na hraně recese, devalvaci prostě nepotřebuje že?

Pravda je taková, že většině kritiků jde především o to být čten, takže jdou s davem a davem je rozhořčen snížením své reálné mzdy a snížení hodnoty svých úspor a tak potřebuje najít viníka. 

Vážení kritici, devalvace znamená vždy snížení kupní síly a znehodnocení úspor. Pokud je řešením pro Řecko, pro to neplatí pro nás? Vím, nejsme Řecko, nemáme zaplaťbůh takové dluhy a neskutečné státní výdaje, ale o tom devalvace v principu není, protože ani jedno neřeší. Devalvace je lékem na ekonomickou recesi, a když se udělá rychle, dokud je recese mírná, nemusí být tak velká jaká čeká na Řecko, pokud se vymaní z nadvlády eura.

Také nejásám nad tím, že se moje reálná kupní síla snížila o nějaká 3 až 4%. Nikdo nejásá. Ale vždy se snažím najít podstatu a vidět dále než jen za první roh.

Pravda je, že devalvace koruny skutečně znamená v prvním kroku zdražení všeho, na čem se podílí dovoz. Vzhledem k tomu, že dováženým artiklem je i benzín a nafta, tak se zdražení promítne v nějaké podobě do úplně všeho. Snad každý výrobek se musí někdy převézt a někam dopravit. Ale kde berete to přesvědčení, že pánové z ČNB skutečně nevědí tento základní fakt? Nemyslím tím jen samotné členy bankovní rady, ale celé analytické týmy a přesně všechny ty, kteří předtím za velkého potlesku rozhodovali o snížení úrokových sazeb?

Pravda je, že to samozřejmě vědí. Je to průvodní jev každé devalvace, protože devalvace je svým způsobem forma investice s delším časovým horizontem (2 až 3 roky). A to co zažíváme nyní je investiční fáze, kdy peníze ztrácíme. Vše kolem nás se zdražuje a hodnota našich úspor klesá. Klesá i cena naší práce ve srovnání se zbytkem Evropy i světa, klesají ceny našich výrobků, které jdou na vývoz. A naše ekonomika získává mírnou výhodu. Došlo totiž ke zlevnění pracovní síly (tak často žádané ze strany ekonomických expertů), které je možné přetavit ve zvýšení zájem zahraničních investorů o podnikání v ČR. Snížení ceny českých výrobků v zahraniční může znamenat zvýšenou poptávku po nich. Oba tyto jevy pak mohou znamenat více práce pro české občany, růst HDP, snížení nezaměstnanosti, snížení výdajů státního rozpočtu a tak dále. To vše se stát může, ale také nemusí. Každá investice má svá rizika.

Je tedy i pravda, že se tato investice nemusí podařit.  A zde je na místě jedna oprávněná kritika. Ekonomická politika státu má dvě nohy – monetární a fiskální. A pokud se ta první (monetární) rozhodne tančit kvapík a devalvovat korunu, nesmí ta druhá zůstat stát. A zde vidím já skutečně velké riziko. Vládu máme v demisi a vznikající koalice zatím marně hledá shodu na fiskální politice státu. Načasovat monetární zásah do období, kdy stát na změnu kurzu nemůže reagovat nastavením fiskální politiky, považuji za velké a zbytečné riziko.

Samotná devalvace totiž není samospasitelným řešením, a aby mohla fungovat jak má, musí dojít k dalším změnám. ČR musí být pro zahraničí důvěryhodná a tak je životně nutné mít stabilní podnikatelské prostředí. To znamená nezvyšovat daně z příjmů. Úvahy ČSSD jako vládní strany na tohle téma mohou zcela eliminovat chuť investorů podnikat v ČR. Čím větší jistotu v oblasti daní vláda podnikatelům poskytne, tím lépe.

Stejně tak měla vláda téměř ihned na intervenci ČNB reagovat snížení spotřební daně z PHM. Tím by vymazala značnou část negativního dopadu devalvace a zvýšila samotnou spotřebu PHM, protože hodně tranzitů by nyní taktovalo v ČR (levnější ceny v přepočtu na euro, nižší spotřební daň a kratší trasy) a nejezdilo by do Polska.

Je toho hodně, co může investici v podobě devalvace pokazit.

Pravda také je, že všichni pořád čekáme, že nás řešení současné situace nebude nic stát. Mohu Vás ujistit, že bude a tohle je teprve začátek. Pořád všichni chceme, abychom se měli lépe, pravda je ale taková, že my se mít lépe už nebudeme. Lépe už bylo. Jediné co můžeme udělat je, aby se zase dobře měly naše děti, až dospějí. Není žádné rychlé řešení, jen krev, pot a slzy a spousta práce, která bude vyžadovat velkou trpělivost.

A pravda je, že právě trpělivost nám chybí a tak kritizujeme každou změnu, aniž bychom počkali na výsledek.