Kupředu levá…aneb hrobaři české pravice

Doleva nebo doprava? Levicová či pravicová vláda? Levicový nebo pravicový model fungování státu? Co je vlastně levice či pravice? A jste levicový či pravicový volič? A jaký model je vlastně správný? Pro mě, pro Vás, pro ČR a pro celou Evropu? A je u nás pravice volitelná?

Vždy mne pobaví, když čtu o neonacistech a jiných skupinách propagující nacismus jako o pravicových extremistech. Němečtí nacisté byli tvořeni především stranou NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, tedy Národně socialistickou německou dělnickou stranou. Tedy dělníky a socialisty (levicové skupiny) – přesto je historicky tato strana považována za krajní pravici, i když si jako svůj hlavní princip určila socialismus. Za sebe mohu říci, že pokud je kriteriem posuzování levicovosti a pravicovosti vztah k rasám, menšinám či nemohoucím tak jsem výrazný levičák, který dělí lidi na dobré a špatné, nikoliv na bílé, žluté, černé či hnědé.

Je paradoxem, že jsou běžně, a pro změnu zase, jako pravicové označovány i strany vycházející z křesťanských tradic, tedy z tradic, které jsou velmi tolerantní vůči nemohoucím, odlišným rasám či národnostním menšinám. Vzhledem k tomu, že nejsem věřícím a patřím mezi gnostiky, tak bych měl být opět levičákem.

 Nejsem. Nikdy nebudu souhlasit se socialistickým (či sociálním) modelem společnosti, který dle svého vnímání dobrého a špatného považuji za nespravený a hlavně nefunkční a špatný.

Dovolte mi, abych Vám místo složité makroekonomické analýzy, která by toto tvrzení dokázala a byla následně ihned zpochybněna s odůvodněním, že je tendenční a pracuje s účelově upravenými údaji, předložil jako důkaz svého tvrzení jeden příběh, který se stal na jedné univerzitě v USA.

Jeden americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale nedávno najednou nechal propadnout rovnou celou třídu. Jak k tomu došlo?

Při přednášce makroekonomie totiž studenti trvali na tom, že levicový socialistický model ekonomiky je správný a vzhledem k rovnosti práv občanů je správné, že by nikdo neměl být ani chudší a ani bohatý a všichni by měli být na stejné úrovni. Profesor tehdy jen pokrčil rameny a řekl:“ OK, udělejme tedy experiment a ověřme pravost teze socialistického modelu ekonomiky. Považujme Vaši třídu za uzavřenou ekonomiku, kde je 100% zaměstnanost, protože všichni pracujete (studujete), což je předpoklad socialistického modelu. Za svou práci ale v současnosti dostáváte tržní mzdu v podobě známek odpovídající kvalitě. Kdo pracuje (studuje) dobře, dostává výborné známky, kdo pracuje (studuje) méně, dostává známky horší. Místo toho já od teď po vyhodnocení známky zprůměruju a Vaše odměna bude u všech stejná, dle sociálního modelu.“ Studenti s tímto experimentem souhlasili.

Po prvním testu byly známky v běžném  průměru a každý student dostal za 2 (písmeno B). Studenti, kteří poctivě studovali a tvrdě se na test připravovali, byli trochu zklamaní, zatímco studenti, kteří se připravovali méně, byli spokojeni. U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří se před tím studovali hodně, se rozhodli, že jim postačí průměr a také začali studovat méně a upřednostnili získaný volný čas. V tomto testu byl už průměr 4 (písmeno D)! Nikdo už nebyl spokojený!

Další test měl již průměr 5 (písmeno F). Jak semestr pokračoval, průměr už se nezlepšil a vše se zvrtlo v následné hádky, obviňování a nadávky. Nikdo totiž nechtěl studovat ve prospěch toho druhého. K velkému překvapení na konci roku všichni propadli, neboť i závěrečná zkouška měla hodnocení za 5! (Tedy písemno F – failed!).

Profesor na závěr konstatoval, že experiment prokázal, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože pokud je odměna za práci skvělá, lidé mají motivaci pracovat, ale když vláda vezme lidem celou odměnu a přerozdělí ji i těm, kdo nepracují, nikdo se nebude mít motivaci a nebude chtít uspět.

Z tohoto experimentu lze vyvodit několik obecných závěrů:

1.  
1. 
   Co dostane jeden člověk, aniž by to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za to dostal odměnu.
2. 
   Nelze rozmnožit bohatství tím, že se přerozdělí.
3. 
   Stát (vláda) nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
4. 
   Legislativní opatřením nikdy neuděláte z chudých prosperující. Lze však legislativně udělat z prosperujících chudé.
5. 
   Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se ta druhá polovina o ně postará, a když ta druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný dostane bezpracně to, co oni vytvořili, tak je to začátek konce každého národa.

Těchto pět závěrů pro mne tvoří pět argumentů, proč nikdy nebudu podporovat žádnou stranu, která bude prosazovat posílení socialistického modelu přerozdělování, a tedy jednou pro vždy budu pravičák.

Jenže pro pravicové voliče nastaly krušné časy. Naše pseudopravicové strany ODSTOPu za aktivní podpory Veverek naprosto zdiskreditovali pravici a tedy tržní model ekonomiky a pohřbily ho na několik volebních období.  Pravicoví voliči prostě nemají koho volit, není tu alternativa, protože jak Veverky jasně prokázaly, není možné uvěřit ani novým stranám (SSO či Suverenita), protože je velmi pravděpodobné, že jsou již napojeny na současný systém rozdělování moci.

Co nás tedy čeká? Nejprve nás čeká přímý přenos reality show nazvaný Pohřeb české pravice. Zažijeme to na vlastní kůži. A ať z přesvědčení pravičák si říkám, ať už je tahle fraška za námi. Čím dříve, tím lépe. Pak u nás po vzoru Slovenska nastanou levicové časy. Velké vítězství ČSSD, která za podpory komunistů a za jásotu odborů sestaví jednobarevnou vládu a zahájí masivní přerozdělování. Je jen otázkou času, než lidem dojdou důsledky tohoto sociálního experimentu, který se na ně chystá, a obávám se, že to bude až v okamžiku, kdy budeme označeni písmenem F – failed! Nevyhověli! Nekontrolovatelný růst dluhu, rozklad ekonomiky, ztráta motivace lidí k práci. Spolu s tím ztráta národní identity, posílení regulací EU a naprostá ztráta ekonomické soběstačnosti. Bohužel, dokud se levicové strany historicky neznemožní a fakticky sami na sobě i svých voličích si neověří, že sociální stát je nefunkční mýtus, tak náš stát nedostane další šanci.

Tu poslední totiž naše současná vláda promarnila. Nikoliv vláda rozpočtové odpovědnosti, ale vláda hrobařů české pravice, tak by se měli jmenovat.

Takže si můžeme zavelet: Kupředu levá!