Kolik skutečně váží Topolánko-kalouskův batoh?

V rámci předvolebních bojů i v rámci odborářských stávek jsme masírováni „odbornými“ a „ověřenými“ údaji, kolik nás (veřejné rozpočty) stála daňová reforma platná od 1. ledna 2008, kterou ČSSD i odbory překřtili na Topolánkův či Kalouskův batoh. Jimi stanovená výsledná hodnota 90 mld. Kč se pak stala jedním z hlavních argumentů proti vládním škrtům. Co si to číslo zkusit ověřit?

Abychom měli co ověřovat, tak nejprve si dovolím citovat ekonomického experta ČSSD a stínového ministra financí pana Jana Mládka ze dne 30.7.2010:

„Snížení daně z příjmu právnických osob z 22% na 19% mezi léty 2008 a 2010 - ztráta 15 000 000 000 Kč
Sociální zabezpečení hrazené zaměstnavateli snížené o 1,9 a 1,5 procentního bodu u zaměstnanců - ztráta 47 600 000 000 Kč
Zavedení "rovné" daně namísto daně progresivní - ztráta 5 000 000 000 Kč
Ztráta na dani fyzických osob v důsledku poklesu plateb na sociální a zdravotní pojištění a jejich zastropování- ztráta 7 140 000 000 Kč
Zavedení stropů na sociální zdravotní pojištění - ztráta 12 000 000 000 Kč
Vrácení DPH u všech typů automobilů - ztráta 3 000 000 000 Kč
Celková ztráta daňových příjmů z fiskálních reforem Miroslava Kalouska tedy tvoří dohromady 89 740 000 000 Kč za rok.“

(zdroj: http://www.cssd.cz/inews/aktualne/stat-prisel-na-danich-kvuli-reformam-miroslava-kalouska-o-temer-90-miliard-korun-rocne)

Nebo pana Bohuslava Sobotku, statutárního místopředsedu ČSSD ze dne 12.12.2010:

„Byl to právě ministr Kalousek, který v Topolánkově vládě  svými špatnými daňovými opatřeními připravil rozpočet o 89 miliard korun ročně.“

Zdroj: http://www.cssd.cz/inews/nazory-a-komentare/danove-zasahy-ministra-kalouska-v-topolankove-vlade-pripravily-cr-o-89-miliard-korun-rocne

Hezky přehledně srozumitelně a jednoduše prezentováno. Za vše může Kalousek, Topolánek a Nečas (ten tam přeci seděl taky!) a jimi zavedená rovná daň, zastropování pojistného, snížení daně z příjmů právnických osob atd. Je tomu ale skutečně tak?

Pro ověření těchto tvrzení je nutné se vydat do světa čísel o reálném inkasu  daní v rámci veřejných rozpočtů. Hodnoty uváděné panem Mládkem plynou z největší pravděpodobností z údajů o daňovém inkasu pouze v rámci státního rozpočtu (toto tvrzení se velmi obtížně ověřuje, neboť pan Mládek pro jistotu neuvádí zdroj.) V rámci daňové reformy k 1.1.2008 došlo totiž k výrazným změnám rozpočtového určení daní a porovnávat pouze inkaso státního rozpočtu je tak zavádějící. Následující tabulka uvádí vývoj daňových příjmů a výběru pojistného SZP od roku 2005 do roku 2009 dle údajů Ministerstva Financí ČR za celé veřejné rozpočty.

	2005	2006	2007	2008	2009
DPH
DPPO
DPFO

Zdroj: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/vlad_fin_stat_55738.html + archiv 2205 až 2008

Byť pro posuzování efektivity daňového systému se nemají používat absolutní čísla (pan Mládek je ovšem použil) tak si prosím povšimněte, že daňové příjmy v roce 2008 vzrostly o 27 mld. Kč, proti roku 2007 (tj. první rok platnosti reformy proti poslednímu roku před reformou) a inkaso pojistného SZP vzrostlo o 26 mld. Kč. Celkový nárůst příjmů veřejných rozpočtů z inkasa daní a pojistného SZP byl 53 mld. Kč. (Prosím porovnejte si v duchu údaje: ČSSD -90 mld. Kč a + 53 mld. Kč skutečné hodnoty.)

Přesto či právě proto platí, že efektivnost daňového systému se nemá posuzovat absolutními čísly. Na celkové inkaso má vliv mnoho faktorů (růst či pokles ekonomiky, inflace atd.) a je potřeba pro správné měření efektivity daňového systému tyto faktory eliminovat. Nemám nyní v úmyslu vymýšlet a prezentovat nějakou velmi složitou a tím i zpochybnitelnou metodiku, jak toto provést. Zejména ne proto, že už vymyšlena dávno je. Mezinárodní organizace OECD (Organization for Economic Cooperation Development) měření efektivity daňových systémů provádí pravidelně napříč celým světem. Pro toto měření používá poměr mezi skutečným inkasem a nominální výší HDP v daném období. HDP v sobě obsahuje většinu makroekonomických vlivů, takže pokud se porovná reálně daňové inkaso i HDP je tento poměr oproštěn o většiny makroekonomických vlivů. OECD zahrnuje do daňových příjmů i inkaso sociálního a zdravotního pojištění (některé sáty to mají skutečně jako formu daně), tak nadále budu zahrnovat inkaso pojistného SZP do daňového systému také, mimo jiné ho i ČSSD zahrnula do svých 90 mld. Kč.

Jak tedy vypadá výše uvedený přehled daňového inkasa v letech 2005 až 2009 v porovnání s vývojem HDP?

	2005	2006	2007	2008	2009
DPH
DPPO
DPFO
HDP
	6,8%	6,6%	6,5%	6,8%	6,8%
	3,7%	3,7%	3,9%	3,6%	3,6%
	10,5%	10,3%	10,4%	10,4%	10,5%
	4,9%	4,2%	4,7%	5,1%	3,5%
	4,8%	4,4%	4,3%	3,9%	3,5%
	9,6%	8,6%	9,0%	9,0%	7,0%
	11,6%	11,0%	10,8%	10,6%	10,4%
	21,0%	19,8%	20,2%	20,1%	18,2%
	14,9%	14,7%	14,8%	14,9%	14,1%
	35,9%	34,5%	35,0%	35,0%	32,3%

Pojďme nyní tímto srovnáním projít postupně:

Nepřímé daně

Nejprve se zaměřme na nepřímé daně, které jsou a vždy byly stabilnějším zdrojem příjmů veřejných rozpočtů než daně přímé. Zejména daň z přidané hodnoty je poměrně stabilní a věrně kopíruje vývoj HDP a dlouhodobě se drží na úrovni 6,5% až 6,8% HDP, drobná odchylka je vždy dána absolutní kupní silou obyvatelstva (viz. dále). Podíl inkasa spotřební daně na HDP malinko poklesl. Věřím, že je to spojeno se zvýšením spotřební daně z pohonných hmot (zejména nafty) a vypozorovaným trendem, že účastníci tranzitní dopravy se vyhýbají tankování v ČR. To je i důvodem častého doporučení od ekonomů, že by měla vláda snížit sazbu spotřební daně u pohonných hmot. Je zjevné, že u spotřebních daní jsme se dostali mimo optimum Lafferovi křivky.

Pokud se zaměříme na sledované období (tedy roky 2007 a 2008) vidíme, že se podíl inkasa nepřímých daní na HDP nezměnil a je na úrovni 10,4% HDP a v roce 2009 (krizový rok) dokonce vzrostl na 10,5% HDP.  ČSSD uvádí jako jeden Topolánkovo - Kalouskových hříchů vracení DPH u všech typů automobilů. Tímto opatřením se ale nesnížil výběr DPH, jehož podíl naopak vzrostl z 6,5% HDP v roce 2007 na 6,8%HDP v roce 2008.

Přímé daně

Nyní se budeme věnovat tolik kritizovaným přímým daním. Nejprve je potřeba zdůraznit, že zatímco nepřímé daně jsou vždy poměrně stabilním zdrojem příjmů veřejných rozpočtů (platí všude ve světě a tedy i v ČR) tak přímé daně, tedy daně z příjmů ekonomických subjektů, jsou velmi volatilní a to několikanásobně proti daním nepřímým. I přes růst HDP a zachování sazeb může inkaso příjmových daní značně kolísat. Jako doložení tohoto tvrzení může sloužit srovnání inkasa DPPO v letech 2006 a 2007, kdy podíl inkasa této daně vzrostl ze 4,2% HDP na 4,7%HDP, přestože nedošlo ke změně daňových sazeb.  Je tedy zřejmé, že jakákoliv změna daňového systému, která zvýší nepřímé daně a sníží daně přímé, povede v důsledku ke větší stabilizaci příjmů veřejných rozpočtů.

Přesto tuto značnou rozkolísanost došlo ve sledovaném období 2008/2007 u inkasa daně z příjmů právnických osob (DPPO) k meziročnímu nárůstu o 11 mld. Kč a nárůstu podílů DPPO na HDP z hodnoty 4,7% v roce 2007 na 5,1% v roce 2008. Tvrzení ČSSD o 15 mld. Kč ztrátě je tedy zcela nesmyslné, resp. výpočet tohoto údaje rozhodně není opřen o mezinárodně uznávanou metodiku a je přinejmenším sporný.

Trochu obtížnější pro interpretaci a méně průkazný je vývoj u daně z příjmů fyzických osob (DPFO), kde byla aplikována rovná daň. Jedná se o snad nejvíce kritizované opatření, které působí na ČSSD i na odbory jako rudá barva na býka. U inkasa DPFO skutečně došlo k poklesu absolutně o 8 mld. Kč a podíl inkasa DPFO na HDP klesl z 4,3% na 3,9% tj. 0,4%.Odpůrci rovné daně by tehdy mohli jásat, že pravda je na jejich straně. Zde je potřeba mít na paměti hned několik aspektů:

• Výběr této daně je skutečně velmi proměnlivý a není závislý pouze na HDP a sazbě daně – pro názornost: U této daně byl mezi roky 2005 a 2006 zaznamenán pokles o 1 mld. Kč absolutně a pokles podílu na HDP byl z 4,8% na 4,4% tj. také o 0,4% HDP, přestože v tomto období nedošlo ke změně daňových sazeb a byla v obou letech aplikována progrese. Odchylka 0,4% tedy nemusí být dána jen změnou daňového nastavení na rovnou daň
• Ve třetím a zejména ve čtvrtém kvartálu roku 2008 se již začal v ČR projevovat vliv krize a to zejména v automobilovém průmyslu. Ve čtvrtém kvartále došlo i k zastavení provozu ve Škoda Mladá Boleslav (jeden z největších zaměstnavatelů v ČR) a provoz omezilo i mnoho dalších zaměstnavatelů, dále mnoho firem v ČR již na konci roku 2008 zmrazilo výplaty bonusů, takže poklesl samotný základ pro stanovení DPFO a je jen otázkou zda výpadek DPFO způsobený těmito opatřeními je či není ve stejném poměru jako vliv těchto opatření na HDP

Není tedy korektní tvrdit, že výše uvedený pokles inkasa DPFO byl způsoben pouze zavedením rovné daně. Zcela jistě se jedná o působení více aspektů. Přesto připusťme na chvíli, že zde došlo k poklesu i vinou zavedení rovné daně. To, ale znamená, že obyvatelům ČR zůstalo více peněz na spotřebu, a to jak vysoko tak nízko příjmovým skupinám. Opakovaně bylo prokázáno a nikdo nezpochybňuje, že na zavedení rovné daně ušetřili všechny skupiny obyvatel. Vyšší kupní síla pak znamená nárůst spotřebních daní a to zejména DPH a i v roce 2008 došlo skutečně v ČR k výraznému nárůstu podílu DPH na HDP. Pokud se podíváme na ukazatel podílu součtu DPH a DPFO na HDP. Pokud porovnáme vývoj v letech 2007 a 2008 vidíme hodnoty 10,78% a 10,64%.  Rozdíl je 0,14%! Takováto odchylka ale skutečně může být dána prakticky jakýmkoliv faktorem.

V rámci objektivity je nutné přiznat, že současné nastavení rovné daně v sobě obsahuje degresivní prvek u příjmů nad limitem stropů pojistného. Tento jev považuji za chybný a měl by být odstraněn, nikoliv však znovuzavedením progrese, ale zrušením aplikace rovné daňové sazby na superhrubou mzdu a zavedením její aplikace na příjem po odečtení plateb SZP. V rámci této úpravu by bylo nutné upravit i procentní sazbu (cca na 20%) tak, aby se efektivní daňová zátěž nezměnila. 

ČSSD vyčíslila ztrátu na DPFO způsobenou zavedením rovné daně na 5 mld. Kč a ztrátu vzniklou zastropováním (tj. degresí) na 7,1 mld. Kč. ČSSD tedy tvrdí, že téměř celý pokles u inkasa DPFO byl způsoben pouze a jenom změnou daňového systému.  Toto tvrzení je nekorektní, neboť zcela zamlčuje, že podobné poklesy se u této daně mohou dít i bez vlivu změny daňového nastavení a mnohem častěji jsou působeny změnami v ekonomické situaci v ČR a dále zcela abstrahuje od efektu zvýšené spotřeby domácností v roce 2008 (reálný růst HDP v roce 2008 byl 2,5% ale spotřeba domácností rostla o 3,6%!! Zdroj: ČSU).

Úsměvné je, že jakoby mimochodem celkový podíl přímých daní na HDP se mezi roky 2008 a 2007 nezměnil a zůstal na úrovni 9% HDP.

Pojistné SZP

Poslední oblastní „daňových“ příjmů je inkaso pojistného SZP. Zde ČSSD vidí snad největší Topolánkovo–kalouskovský hřích ve výši necelých 48 mld. Kč. Proti tomu stojí reálná čísla. V roce 2008 se zvýšil výběr pojistného SZP o 26 mld. Kč proti roku 2007 a podíl SZP na HDP vzrostl o 0,1% na  14,9% HDP. Pokud se podíváte na podíl inkasa SZP historicky, tak dlouhodobě osciluje kolem hodnoty podílu 14,8% HDP a před rokem 2004 se pohyboval dokonce mezi 13 až 14%. Pokud bychom k dosaženému inkasu 548,18 mld. Kč připočetli proklamovaných 47,6 mld. Kč, dostaneme se na hodnotu 595,78 mld. Kč, což představuje naprosto nereálných 16,2% podílu HDP. Takového podílu HDP nikdy výběr SZP v ČR nedosáhl a lze ho tedy označit za krajně nepravděpodobný. Hodnota 47,6 mld. Kč je tedy pouze teoretický výpočet, kolik by se mohlo vybrat, kdyby při původním nastavení sazeb SZP, byla struktura odměňování a počet zaměstnanců totožný.  Ekonomická realita je ale jiná a výběru SZP na úrovni 16,2% HDP by česká ekonomika nikdy nedosáhla.

A nyní poslední srovnání. Není totiž zcela správné porovnávat jednotlivé daňové příjmy odděleně. Existují totiž mezi nimi vazby, které tak ovlivňují inkaso jednoho na úkor druhého, proto již výše zmiňovaná OECD primárně sleduje podíl celkového daňového inkasa na HDP jako hlavní a nejvíce věrohodný ukazatel o nastavení daňového systému. Tím se dostáváme k pointě celého příběhu. V obou inkriminovaných letech tj. v roce 2007 (před reformou) a v roce 2008 (po reformě) byl podíl celkového daňového inkasa na HDP stejný a to 35,0% HDP!!!

Takže správná odpověď na otázku „Kolik skutečně váží Topolánko-kalouskův batoh?“ zní: Neváží nic! Celkově nedošlo k žádným ztrátám.

Nelze sice vyloučit možnost, že existuje ještě efektivnější nastavení daňového systému v ČR, než je současné (jak bylo i v textu naznačeno), ale nečekejme od toho zázrak, který by vyřešil současnou ekonomickou krizi v ČR. Opakované tvrzení ČSSD, že je nutné hledat řešení na straně struktury příjmů, je mylné. Seriozní úvahy o řešení musí být postaveny na opatření vedoucí k růstu HDP a na zvýšené efektivitě vládních i veřejných výdajů.

Vcelku úmyslně nehodnotím v rámci celého srovnání vývoj v roce 2009. Jsem přesvědčen, že tento rok je deformován krizí a hodnoty dosažené v tomto roce nemají vypovídací schopnost pro posouzení efektivity daňového systému.

A jedna kontrolní otázka na závěr: Když ČSSD tvrdí, že Topolánkovo-Kalouskův batoh váží 90 mld. Kč, tak pouze nezná základní fiskální pravidla a neumí počítat, nebo Vám prostě jen lže?

České daně a svět

Dovolím si ještě upozornit ještě na jedno srovnání. Velmi moderní je nyní ze strany levicových ekonomů a zastánců progresivní daně dávat do příčinné souvislosti situaci bankrotujících států jako Řecko, Irsko či Maďarsko s jejich daňovým nastavením. Zároveň používají "nízký" daňový výběr jako protiargumentaci k potřebě úspor na straně výdajů veřejného sektoru.  Jaká je tedy pravda v tomto bodě?

 Jak již bylo opakovaně zmíněno, takováto srovnání provádí organizace OECD i pro ostatní zemně, takže je možno porovnávat mezi jednotlivými státy. Bohužel poslední srovnání bylo provedeno v roce 2006, takže nejzajímavější informace, jak si stojí jednotlivé státy nyní, není k dispozici, ale i tak dochází k zajímavým srovnáním. Česká republika v roce 2006 měla dle metodiky OECD podíl celkového daňového inkasa na HDP 36,9% (Pozn. Rozdíl oproti výše uvedené hodnotě v tabulce je dám skutečností, že OECD ještě daňové inkaso upravuje o kapitálové transfery, což pro srovnání efektivity nastavení daňového systému není vyhovující). Například symbol evropské stability a tahoun evropské ekonomiky – Německo – má tento ukazatel na úrovni  35,6% v roce 2006, dlouhodobě pak osciluje mezi 34% až 38% podílu na HDP tj. efektivita daňového systému Německa je s Českým srovnatelná. Francie (velmi sociální stát) má tento ukazatel na úrovni 44,2% v roce 2006 a dlouhodobě v intervalu 42 až 46%, přesto je nucena nyní výrazně zredukovat své výdaje. Velká Británie (další stát s razantními škrty) dosáhlo v roce 2006 hodnoty 37,1% a dlouhodobě se pohybuje mezi 34% až 38% HDP tj. na stejné úrovni jako Německo a i Česká Republika. Mimo jiné se v tomto pásmu objevují i krizí ohrožené státy jako Španělsko, Portugalsko a třeba Maďarsko, nebo velmi prosperující Lucembursko.

A co státy, které jsou na okraji bankrotu? Irsko se pohybuje na úrovni 30% až 34% a Řecko 29% až 34% podílu na HDP, nejsou tedy v tomto bodě tak vzdáleni od stabilních ekonomik. Pro srovnání – ekonomika USA dosahuje pouze hodnot v intervalu 27% až 30% podílu na HDP.

Druhým ukazatelem, který OECD touto sleduje, je podíl DPPO na HDP, tedy výběr podnikových daní. Tolik kritizované Irsko dosáhlo podílu 3,8% DPFO na HDP v roce 2006, zatímco stabilní Německo dosahuje hodnoty jen 2,1% , Francie 3,0% a Velká Británie 4,0%, Švédsko 3,7% a země zaslíbená – USA- dosáhla 3,3%. Jak si stojí české podniky? Více než dobře, neboť podíl DPFO na HDP byl v ČR v roce 2006 4,8%.

Česká republika u obou sledovaných údajů dosahuje velmi příznivých hodnot.

Věřte nebo ne, ale problémy krachujících států prostě v nízkém výběru daní nespočívají.

Zde uvádím odkaz na výše uvedenou statistiku: http://www.oecd.org/dataoecd/48/27/41498733.pdf