Církevní restituce nebo Věčná renta

Vyberete si, akceptujete církevní restituce nebo budete raději platit církvím Věčnou rentu? Nejen Vy, ale i Vaše děti i děti Vašich dětí.

Vždycky jsem se bránil tomu psát o církevních restitucích. Ne proto, že by snad nebylo o čem psáti, to věru je, či snad že by se mi nedostávalo slov.  Důvody proto byly dva. Jednak se o tom toho napsalo opravdu hodně většinou neuvěřitelně emočně vypjatých článků, ale hlavní důvod byl ten druhý - strach, že bych asi nedokázal být objektivní. Prostě nemám rád církve, zejména tu římskokatolickou. To není o víře, ale o institucích. Není to o současnosti ale o historii.  Vztah k církvím je to prostě věcí názoru a já nechtěl ten svůj nutit ostatním.

Jenže téma restitucí tu je opět a tak mi to nedá, protože jsem konečně našel úhel pohledu, kde dokážu být objektivní.

Ono je to vlastně neuvěřitelně prosté. Do církevních restitucí se totiž zamotala témata, která tam vůbec nepatří – Benešovi dekrety, historie církví, nárok na majetek (morální i právní), korupce, která bude přerozdělení majetku zcela jistě provázet (jak tomu v ČR i jinde ve světě prostě je). Naopak jedno zásadní téma se naprosto upozadilo. Ani ne tak téma, jako rozhodnutí. Málokdo si uvědomuje, že církevní restituce nejsou příčinou sporu, ale důsledkem jiného rozhodnutí, o kterém se prakticky nemluví. Je to v zásadě velice prostá otázka s velkými důsledky. Chcete nebo nechcete, aby církve byly součástí státu (tedy státní organizace placené z Vašich daní) nebo nechcete?

Při všech diskuzích o církevních restitucích se zapomíná na fakt, že církve byly součástí státu (tzv. CNS – církevní a náboženské společnosti) a na základně Zákona 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem měl stát povinnost je financovat. Tento zákon byl přijat v roce 1949. Za komunismu. A podepsali ho lidé jako Gottwald, Zápotocký, Nejedlý a další. Všichni velcí odpůrci víry, náboženství a církví jako takových. Tento zákon zavazoval stát poskytovat Osobní požitky duchovních, kterými byly především: základní plat, hodností příplatek a odměna za výkon, dále pak náhrady cestovních a stěhovací výdajů, platby sociální a zdravotních pojištění a další věcné náklady.

Tento zákon by zrušen až k 1.1.2013 v rámci tzv. „církevních restitucí“. Tedy dokud Nečasova vláda neprosadila církevní restituce, měli jsme povinnost duchovním platit.

Ano. Komunisté vzali církvím majetek, ale místo toho zákonem církvím garantovali, že je budou platit. Vytvořili z církví součást státu, která sice podléhala státní kontrole, ale byla placena z daní. Navždy (?).

Pokud by církve i nadále zůstali součástí státu (a nikdo nás a priory nenutil tento model rušit), není zde žádné téma církevních restitucí, protože by pouze jedna část státu předala správu (nikoliv vlastnictví) jiné části státu, či jinému státnímu úřadu.

Jenže padlo rozhodnutí, že církve dále nechceme platit z našich daní, a že církve budou samostatné. Dovolím si předpokládat, že s tímto rozhodnutím většina kritiků církevních restitucí problém nemá. Jenže jak vypořádat již 64 let trvající závazek platit církvím jejich provoz? Vzniklo řešení - církevními „restitucemi“.

Ano, církevní restituce nejsou totiž nic jiného než přímý důsledek rozhodnutí o odluce církví od státu. Vlastně termín restituce není správný, jedná se totiž o jednorázovou úhradu existujícího trvalého závazku platit církvím jejich provoz. To že vypořádání proběhne peněžní i nepeněžní formou už je jen technická záležitost.

Nyní je dobré si položit otázku, jakou hodnotu má tento závazek?

V současné době je církvím a náboženským společnostem vyplácí přibližně 1,45 mld. Kč ročně na základě tzv. Deklarace shody, kdy byla tato suma na několik let zafixována. Od roku 2015 je počítáno s částkou 1,7 mld. Kč, která bude inflačně navyšována.

Jenže toto jsou roční čísla, my potřebujeme znát hodnotu celého závazku, protože stát byl zavázán platit tyto výdaje trvale, navždy, věčně.  Ano, věčně je to správná slovo. Ekonomie zná totiž termín věčná renta a umí stanovit tržní hodnotu věčné renty. Popravdě asi není validnější příklad věčné renty, než trvalý závazek státu (oprávněný předpoklad trvalé existence) platit církvím (vzhledem k historii prokazatelně více než dvoutisíciletá historie opět oprávněný předpoklad trvalé existence) každý rok odsouhlasenou sumu, navyšovanou o inflaci. Platit věčnou rentu.

Výpočet tržní hodnoty věčné renty je prostý: Roční platba/(Diskontní sazba – Inflace).

Výši roční platby je známa – 1,7 mld. Kč pro rok 2015.

Diskontní sazba by měla vyjadřovat jak bezrizikovou úrokovou sazbu, tak rizikovou složku. Při investičním posuzování se nejčastěji používá vážený průměr nákladů kapitálu (WACC) Zde je ale věřitelem stát, takže je nutno použít jinou aproximaci. Tou je úroková sazba dlouhodobých (10ti či 15ti letých) dluhopisů. V roce 2013, si ČR bylo schopné půjčovat na finančních trzích v průměru za úrok 3% pro dlouhodobé dluhopisy. Úroková sazba v sobě již obsahuje rizikovou složku v podobně ceny CDS). Máte tedy průkazně stanovenu diskontní sazbu ve výši 3%.

Posledním parametrem je inflace. Vzhledem k tomu, že počítáme věčnou rentu, je chybou používat současnou inflaci. Hledáme trvale udržitelnou úroveň po dobu platnosti úrokové sazby. Nejvhodnější aproximací je dlouhodobý inflační cíl ČNB, který je držet inflaci pod 2% ročně. Pro výpočet tedy použijeme hodnotu 1,8%.

Nyní můžeme velmi rychle vypočítat hodnotu našeho (ano našeho) závazku vůči církvím:

Hodnota závazku = 1,7 mld. Kč/(3%-1,8%) = 141,6 mld. Kč.

Ať chcete nebo ne, náš stát měl před církevními restitucemi vůči církvím závazek v tržní hodnotě 141,6 mld. Kč. To není hypotéza či názor. To je fakt.

Odsouhlasené a schválené církevní restituce jsou v hodnotě 134 mld. Kč. Rozdíl je pravděpodobně dán tím, že výpočet proběhl v jiném čase, tedy vstupní parametry byly jiné a hodnota se pak zafixovala.

Takže důvod, proč církvím vyplatit 134 mld. Kč, nespočívá ani tak v jejich majetkové nároku, kteří mají mnozí politici i občané důvod zejména morálně zpochybňovat.  Je to jen úhrada našeho existujícího závazku

Takže si prosím všichni ještě jednou položme nyní již mírně modifikovanou počáteční otázku:

Akceptujeme církevní restituce, kdy dáme církvím majetek a peníze v hodnotě 134 mld. Kč, nebo nám vyhovuje platit církvím z našich daní věčnou rentu v celkové hodnotě 141,6 mld. Kč? Rentu, kterou budeme platit my, naše děti, děti našich dětí.

Nesouhlasím se současně platným způsobem církevních restitucí, určitě to lze provést lépe. Jsem také toho názoru, že budou zneužity k obohacení soukromých subjektů a proti tomu je třeba bojovat. Ale zcela bezpodmínečně souhlasím s tím, že je potřeba odloučit církve od státu a vyplatit náš závazek a dále nezatěžovat naše děti.  Tedy zrealizovat církevní restituce.

Co Vy? Jak si odpovíte? Akceptujete církevní restituce, nebo chcete dále platit věčnou rentu?