Ne, takhle já Švejka nevidím, paní P.!...

Přiznám se, že co jsem "nepobrala" v dětských letech, kdy se mi poprvé dostávaly do rukou právě knihy pro dospělé, tedy ty uznávané, považované za klenoty národa /a ony to klenoty nepochybně jsou/, už se mi těžko v dospělosti dohánělo; nějak se mi nechtělo během života vracet se k těm "odloženým", ke kterým, pominu-li Malého prince, kterého jsem odmítala chápat, protože mi připadal "moc dětskej" a jehož hloubku jsem pochopila teprve v dospělosti, patřil i právě Švejk.

Než po Kocourovi Mikešovi a podobných dětských knížkách, jsem tehdy raději sáhla po Agátě Christie:), nebo po Marii Curie:), nebo po Toulouse Lautrec v jeho Moulin Rouge, klidně i po Stanislawu Lemovi a k klasickým dětským knížkám jsem se dobírala, až když jsem je pořizovala své malé dceři. Ale to je úplně jedno, tím se nechlubím, spíš se omlouvám...

"Švejk je knížka pro chlapy"...a "Nemám ráda, když ze sebe lidi dělají blázny; dost je těch, kteří hlupáci jsou"...bručela babička, když jsem brala tuhle knihu do ruky při mém věčném přehrabování knihovny a jejích pokladů v ní. Snad mi připadala tehdy jednoduchá. Ta knížka.

Později jsem nechápala, když jsem na vlastní oči viděla pár chlapů doslova "řezat se smíchy" při sledování filmu Osudy Dobrého vojáka Švejka a nutilo mě to nahlížet na jejich pro mě nepochopitelné "počínání" s útrpným úsměvem: no jo, chlapi, haha!;-) /Takhle to prostě mezi námi a jimi funguje, asi jako když oni podobně hledí na nás, když se třeba šminkujeme:)/.

Samozřejmě jsem četla i knížku,...být Čech a nečíst Švejka, to snad ani nejde...ale na rozdíl od paní Pallotto si nemyslím, že je to obraz "malých českých vyčůránků", a už vůbec ne, že by ten obraz měl být něčím opovrženíhodným...

Jistěže, Hašek nebyl ani psycholog, ani filozof, ale je jisté, že se mu tím "intuitivně trefeným hřebíčkem na hlavičku" podařilo něco daleko víc, než třeba sám od svého díla původně čekal. Nemyslím si navíc, ani že Hašek nastavuje zrcadlo jen české národní povaze, vezměte si jen, v kolika jiných zemích je jeho dílo oblíbené.., myslím, že to svědčí o tom, že každý si tam najde něco, s čím se ztotožňuje. /Nepředpokládám totiž, že je ta knížka oblíbená v cizině jenom proto, že "je o těch Češích".../ A v tom je mistrovství geniality...

Myslím si, že bychom křivdili Švejkovi i v tom jeho " švejkovství ". Jistě, švejkovat za každou cenu je trochu opovrženíhodné, ale nemyslím, že tohle švejkování je právě ten případ, který neprávem z jeho podoby vznikl. On totiž " nepřečůrává " ty hodné a nevinné, on totiž s blbostí "bojuje", nastavuje jí zrcadlo. Bojovat s blbostí je neobyčejně smutné. Proto z Švejka mrazí.

Přes to, že sama ho taky "nemusím", pro mě jsou "Osudy" mementem. Znáte to, když se Vám chce strašně brečet...a musíte se smát... Když jste zoufalí...a snažíte si přivolat kousek radosti násilným smíchem. Jako když ve škole největší lump ve třídě neuvěřitelně zlobí, a ejhle, ono se ukáže, že to doma vůbec nemá lehký...   

/Když jsem byla holka a vzala jsem si něco do hlavy a brácha mě rozesmával.../ 

Nikomu to nevnucuji, ale pro mě je tohle dílo takovým strnulým šklebem v odrazu společnosti. Asi proto z něho mrazí... A ruku na srdce, viděli jste někdy sami sebe v grimase, na kterou vůbec, ale vůbec nejste pyšní? Není dobré se  nezasmát.                                                                                                                                                                         Úsměv osvobozuje.

:)

Odkaz na článek paní Evy Pallotto, na který reaguji, připojuji pod svým článkem níže.