KaramBOL

............................................................................................................ Nikdy nepochopím kam se ztrácejí                                                                                                                                        .

když jejich boty
ještě leží v předsíni
a kabát jimi voní

na opuštěném věšáku

Ta dírka na rukávu
se ti vypálila,
když nám cigareta
foukla do tváří

Budu mít památku,
zasmál ses

Nedá se jich dotknout
a dlaně jsou tak lačné

a vzpomínkám
je do breku
Živí
se jimi živí
ve svém útěku
do zapomnění

Někdy vše změní
jediná vteřina

a tak krásně
šťastně to začíná