Letní povídka pro Víkend MF DNES -------------------------- Jako muž nebudete ženám rozumět pravděpodobně nikdy. Přesto se občas stane, že v bezmezně širokém světě žen tápete natolik, že se snažíte poodhalit kousek z jejich duše. Někdy se také stane, že objevujete jednotlivé planetky ženského vesmíru a snažíte se je poznat. Převážně zbytečně. Stejně jako je vám cizí řeč žen, zvláště jsou-li rozzlobené, zuřivé či agresivní, bude vám asi cizí i květomluva. Tak jednoduché jako v onom vtipu to není. Že nevíte v jakém vtipu? No, jak muž vybírá pro ženu kytku, aby vyjádřil své pocity a touhy. A on vybere kaktus, protože píchá.
KvětomluvaKlára Tenarová
Tak takto ženy nefungují, alespoň v naprosté většině případů. To, jak ženy fungují, vám však má zůstat skryto po celý zbytek života. Přesto se neustále budete snažit odhalit alespoň kousek z onoho světa, kde vedle útlých nožek žen tančí stonky prapodivných rostlin a smyslně voní všemožné kytky. Nevěšte hlavu, někdy ani ženy samotné neví, co že to ovládá jejich mysl, řídí jejich pocity a touhy, vede je, kdo ví kam a kdo ví ke komu.
Možná kvůli své tajuplnosti vás ženský vesmír tak láká. Možná je to touha okusit nepoznané a objevovat nové a nové světy, touha, která vás žene od jedné ženy k druhé. Možná jsou to instinkty a potřeba rozsévat. Jakkoli, žádná žena nemá pochopení pro vaše slabosti a choutky na jiné, alespoň v našich končinách ne. V tomto případě nepomohou ani květiny. Někdy je květomluva jednoduše zbytečná.
Jakkoli, zajít do květinářství je to nejjednodušší, co můžete udělat...
Otevřete dveře onoho krámku: „Dobrý den.“ Ucítíte jakousi podivnou vůni, která je vám absolutně cizí. Uvidíte změť nezařaditelných zelených rostlin, propletence listů a květů. Většinu z nich jste nespatřil nikdy předtím. Divíte se, že vůbec něco takového existuje. V mysli si vybavujete pocity Alenky v říši divů. Jisté je v tuto chvíli jen jedno - nejhezčím květem tady je květinářka za pultem.
Ocitl jste se v květinářství a nebýt krásné květinářky, jste úplně ztracený.
Ode dveří se vydáte rovnou k té, od které čekáte, že vás v tomto, pro vás neskutečném světě provede. Rozhodně se tady vyzná líp než vy a jdete tedy rovnou k věci: „Chtěl bych nějakou kytku.“ Tím jste spustil kolotoč nejistých dotazů a ještě nejistějších odpovědí, nezhmotnitelných myšlenek, rozpaků a nucených úsměvů, zbytečných slov tápajícím po jediném jasném cíli – kytce pro vaši milou. V poslední době tedy právě moc milá není, na rozdíl od prodavačky, ta je hezká, navíc příjemná a vstřícná.
Mohla vám odvětit prostě a jednoduše: „Jakou?“ a nechat vás topit se v neznámém brčálovém bahně. Mohla pokračovat ve větách, které nechtějí dát odpověď, ale jenom prohloubit vaši nevědomost. Měla možnost dál rozvíjet situaci vedoucí do beznaděje a marného hledání čehosi neskutečného, kterou znáte a prožíváte poslední dny. Mohla vám odvětit jako žena, kterou byste ještě před tímto obdobím marné touhy po něčem mimo tento svět nazval drahou, milovanou, vaší. Ale neudělala to.
Tato květinka před vámi má zjevně dobrou náladu a své zkušenosti, takže celkem brzy vyloučila varianty kytky na pohřeb nebo tetičce na narozeniny sledem otázek: „Pro koho? Za kolik?“ Bohužel, vaše do nedávna milejší polovička nemá narozeniny ani neumřela, takže ta jednodušší a rychlejší varianta nepřichází v úvahu a vám nezbývá než hrát dál hru na slova s cílem kdesi v nedohlednu.
Již vám bleskla hlavou myšlenka, že ten nápad s kytkou nebyl úplně nejlepší. Jak by mohla kytka udělat něco s jejím vztekem, nevraživostí, zlostí, šílenstvím, smutkem a vaší beznadějí? Chtěl jste to alespoň jednou zkusit. Nikdy před tím jste nevyužil moc těch údajně okouzlujících částí rostlin, které mají ženy obměkčovat. Ze dvou jednoduchých otázek jste bohužel schopný jednoznačně odpovědět jenom na jednu. Je pro ženu, která po vás v posledních dnech téměř hází kuchyňské nádobí. Vy teď po ní chcete hodit kytku s chabou nadějí, že z ní zase udělá milovanou bytost z dřívějška.
Kolik stojí taková kytka, která z dračice udělá beránka? Kolik stojí obměkčení ženy? Nechcete další ženu zatahovat do peripetií vašich všedních dnů, kdy vzduchem létají urážky, nadávky a výčitky, zatím nic skleněného, nerezového nebo dřevěného. Tak jen směrem k pokladně soukáte kupu nicneříkajících slov, kterým vévodí sloveso „nevím“.
Téměř žasnete nad ochotou a podporou cizí ženy za pultem.
Nabízí vám růži, údajně je to klasika, symbol ženskosti, něhy, lásky. Prý ji ocení každá žena. „Každá žena má ráda růže,“ zapisujete si do paměti k největším objevům svého života. „Růže je královnou květin.“ Vám se to zdá jako klišé. Navíc růže s sebou nese další otázky: „Jakou barvu? Kolik? Jednu?“ Jednu růži za všechna ta slova, která neměla nikdy padnout? Jednu růži za každou větu vyřčenou jenom ze vzteku, jenom proto, aby udeřila na nejhlubší city toho druhého a vyzvedla z nitra duše jeho nejhorší vlastnosti? Jak by mohlo být v jednom krámku tolik růží?
Není zrovna sezóna tulipánů, narcisek a všeho různě barevného spojeného s jarem a novými začátky. Škoda. Váš vztah už je stejně příliš starý na to, abyste se dokázali tvářit jako v době, kdy jste se poznávali. Jste spolu už tak dlouho, že ani nevíte, jak jste se tehdy tvářil nebo jak se ona na vás dívala v době, kdy vás ještě neznala a nemohla si tedy o vás myslet nic zlého.
Všechno je dávno, aktuální je jenom květinářství. Tady jste ještě nepostoupil od prvních nejistých krůčků. Tady byste si teď ze všeho nejvíc přál, aby to počáteční nejisté objevování a poznávání už bylo za vámi. Není.
Přicházejí na řadu nádherně zářivé slunečnice. Patří k létu, jsou plné slunce. Připomínají vám vaše dospívání, kdy jste se se svoji první láskou procházel kolem rozkvetlého lánu slunečnic. „To byly časy,“ vybavíte si při pohledu na slunečnice a okamžitě je zavrhnete. Vždyť nejsou pro tu, která vám zlomila srdce. Jsou pro tu, kterou jste si získal jako silný muž. Vaše srdce už vám podruhé žádná nezlomí. Jestli to takto půjde dál, vaše drahá polovička vám však možná zlomí některou z vašich kostí. „Slunečnice ne,“ míří jednoznačně směrem k prodavačce. Pokračujete dál.
Zbývají karafiáty, orchideje, pak jakési gerbery, frézie a další kytky, o kterých jste nikdy nic neslyšel, nikdy je neviděl, dle názvu jen soudíte, že jde o nějaké šperky, kosmetiku nebo něco pro vaši polovičku životně nutné a vám totálně vzdálené, stejně jako aktuálně ona. Zbytečností pro vás zcela neznámých máte doma plnou koupelnu a ložnici, orchidejí plné okno a červených karafiátů plné zuby z dob minulých.
Padla další marná slova. Vzájemně jste si s květinářskou vyměnily další bezradné pohledy. Znovu jste začal přemýšlet, kde se vzal ten nápad s kytkou. Vaše drobná, křehounká růžička to na vás onehdy ječela. Prý nejste pořádný chlap, neumíte se rozhodovat, neumíte ji podpořit. Také nejste dost něžný a romantický, vždyť jste ji nikdy nedonesl ani kytku. Tak proto tady jste! Na chvilku vám bylo trochu příjemně. Tento pocit však záhy zmizel s další otázkou prodavačky snažící se najít něco, co by vám mohla vyinkasovat.
Konečně se odhodláte tento marný boj ukončit. Jasné rozhodnutí – žádná kytka! Dokonce se rozhodnete své téměř jediné, ale určitě aktuálně největší lásce, říct pravdu.
„Ano, jsem nerozhodný. Chtěl jsem ti koupit květinu, ale nebyl jsem schopný se pro nějakou konkrétní rozhodnout.“ Jen se pousmála. „Byl jsem v květinářství, ale nedokázal jste ti žádnou kytku vybrat.“
Po takové době konečně vidíte její úsměv. Ulevilo se vám. „Jsem ráda, že vyřčené myšlenky jsou víc než jen mé bludné představy“, blesklo hlavou jí. A následně také, jak je dobře, že jste nepřinesl žádnou kytku. To by podle ní znamenalo, že jste provedl něco, za co se teď cítíte provinile. Při tomto myšlenkovém procesu se usmála ještě víc. Zřejmě jste nic tak špatného neudělal. Znovu vám otevřela své srdce, její vůně zněžněla a v jejích očích se objevily drobné květy. Samozřejmě nemáte tušení, o jaké květy jde, víte jen, že jsou krásné jako ona.
Jak jste rád, že jste jí řekl pravdu o své nerozhodnosti. Kdepak karafiáty! Dob červeného temna už bylo dost. Pravda a láska vítězí. Kdepak růže! Kdepak kytka a přiznání. Kdepak očekávání, že ocení pravdu o tom, u které ženy jste strávil onu noc, která odstartovala vaše období jedovaných slov, zbytečných činů a společné beznaděje
