Včera se ke mně dostal zajímavý článek - příběh zoufalého mladého muže ze Severní Moravy, který už celé čtyři roky po vyučení hledá práci.Když pohlédneme každý z nás na svou myšlenkovou reakci – bude s největší pravděpodobností: no jo, kdoví co je to zač, určitě je to nějaký flákač, kterému se nechce pracovat a chce se zviditelnit… Možná je před touto reakcí ještě jedna, ta, která vám říká, že se tady děje něco nespravedlivého, že to asi nebude příběh osobního selhání jednotlivce, ale dlouhý příběh selhání společenského systému.
Mám kamarádku, se kterou hrajeme takovou hru. Něco se mi v životě přihodí – může to být naprostá blbost, maličkost – ale já se jí chci zeptat, co si o tom ona myslí.Když jsem jí to vždycky řekla a zeptala se na její názor, hluboce se ZAMYSLELA… a pak hledala ve svých myšlenkách odpověď, která mě neurazí a kterou vyselektuje z těch, co jí mozek nabídl. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vysvětlila, že mě její reakce nikdy nemůže urazit a že mně nejde o to, co se vyselektuje v jejím mozku. Ten má totiž obranné mechanizmy a hledá odpověď vhodnou pro protistranu – abychom se jí nedotkli, neurazili, neponížili, nesrazili na kolena…Náš mozek hledá nějakou odpověď, která se mu hodí…
Když pochopíme, že srazit na kolena lze jen naše ego, nikoliv naše pravé Já, nemůžeme se urazit. Jen nám ta pravá odpověď pomůže osvětlit naše nevědomé chování. NEPŘEMÝŠLEJ!! Řekni to okamžitě, to první, co ti přijde…Učila se to dlouho, ale výsledek je skvělý. Dneska, když si chceme ozřejmit naše nevědomé jednání, umíme na sebe okamžitě vybafnout to první, co se mi objeví v hlavě. Někdy to vypadá legračně, jako by to vůbec nesouviselo z daným tématem, jindy náš až zamrazí, jak přesně jsme se trefili do skrytého, nevědomého programu naší mysli.
Náš mozek hledá nějakou odpověď, která se mu hodí… je pro něho jednodušší sdělit sobě i okolí, že to není naše věc, ale jeho – toho, komu se to děje…
Když jsem včera četla příběh toho mladého chlapce, uvědomila jsem si, jak hluboko jsme nechali padnout naši lidskou bytost.
A jak náš mozek místo toho, aby ten příběh pojal jako něco, co se hluboce dotýká každého z nás, raději sdělí vyhýbavou informaci, že to není naše věc, protože ten muž si to určitě zavinil sám…..
Jak jistě víte, 80% světového bohatství je v rukou 2% lidí. Jak hluboká je krize celého světa a lidského života. Jaká obrovská beznaděj klíčí v těch nevinných duších, pro které je sebevražda jedinným východiskem.
Takových příběhlů se na celém světě dějí tisíce, ale většina lidí to boj přiznat, protože to považují za své OSOBNÍ SELHÁNÍ. Protože se na to většina společnosti tak prostě dívá.
Ale ono to není osobní selhání jednotlivce….je to obrovské selhání této společnosti. Je to selhání všech dosavadních principů demokracie, komunismu, socialismu…. Ani jeden z těchto systémů nedokázal zabezpečit sociální spravedlnost ve světě.
Já věřím, že ten správný systém existuje a že ho najdeme. Ale zdá se mi, že už je nevyšší čas začít hledat.
https://www.facebook.com/pages/Dopisy-politik%C5%AFm-%C5%BEivotn%C3%AD-p%C5%99%C3%ADb%C4%9Bhy-ob%C4%8Dan%C5%AF-%C4%8CR/446707282016925
